Článek
Anebo skutečnost, že na nich jezdí opilé či dokonce zfetované (nebo tzv. „zhulení“) fyzické osoby po chodnících. Anebo smutný fakt, že na nich občas dokonce cestují dvě a více osoby, čímž ohrožují nejen sebe, ale i okolí.
Dvě silné výtky
Mám dvě systémové poznámky, které moc ve veřejném prostoru zatím nezaznívají.
Za prvé – jaké „sdílení“ – z logického (nejen právního a ekonomického hlediska) by se o skutečné sdílení jednalo, kdyby cestující „kolobkáři“ byli spoluvlastníky koloběžek.
Těmi samozřejmě nebyli a nejsou. Nejde jen o více sexy pojmenovaný pronájem dopravního prostředku? Když si někdo pronajme auto v auto-půjčovně, tak se také přece nejedná o sdílení, ale o pronájem vozidla. Sdílení prostě zní moderněji, tak je tento pojem jazykově zneužíván i zde.
Za druhé, je to ještě vůbec „koloběžka“? Vždyť osoba na ní brázdící město sama nevyvíjí žádnou fyzickou činnost, tedy na rozdíl od klasické koloběžky. Elektro-koloběžka je zde vlastně jen matoucí označení, nekalo-soutěžně evokující zdravý životní styl.
Makej, zaber, nevoz se!
Jestliže by měly být povoleny, tak jedině klasické koloběžky, kdy osoba musí „koloběžet“, ne se pohodlně vést. Aby si svou rychlost musela pěkně odpracovat.
Zastánci elektro-koloběžek perfidně říkají, že nás prý posouvají na západ a zákaz by nás vrátil do totality – na východ.
Proti smeč - Pařížané již vloni referendem odhlasovali jejich úplný zákaz, pro bylo 90 % hlasujících!
A to bude letos v Paříži dokonce olympiáda.
Šach mat.
