Článek
V malebném větším statutárním městečku s kouzelným názvem Brno stála daleko od Petrova až na bystrcké periferii restaurace U Zlatého Draka, kterou vedl starý hluchý a tlustý hospodský Franta Jetel. Po kterém prý i kdysi pojmenovali nějakou kapelu či baletní soubor.
Skvělé pivo i smažené dietní jídlo
Mezi místními obyvateli byla velmi oblíbená pro své vynikající jídlo, skvělé starobrněnské pivo a především přátelskou atmosféru.
Jedním z oblíbených číšníků byl mladý Ukrajinec Oleksandr, kterého každý znal jako Sašu. Byl vždy usměvavý, pracovitý a ochotný, což přitahovalo nejen místní obyvatelstvo, ale také turisty z širého okolí. Dokonce až z Dolního Rakouska či z horního Adamova.
Jednoho horkého letního dne přišla do restaurace paní Dagmar, místní obyvatelka, známá svým členstvím v mnoha politických stranách (tedy postupně, ne současně) a nepřehlédnutelným šarmem.
Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že zmíněná Dáša byla v mládí aktivní členka SSM, pak krátce pasivní členkou KSČ a nedlouho po Velké sametové listopadové revoluci (VSLR) vstoupila do ODS a pak do KDU. Když ani tam neuspěla, zkoušela štěstí marně u Pirátů, až nakonec zakotvila v hnutí ANO.
Dáša jede bomby v lásce i politice
Dagmar byla žena plná životních zkušeností a proměnlivých politických názorů, která věřila, že všechno se dá vyřešit šarmem a úsměvem. Její politická kariéra však nikdy nepřekročila úroveň zastupitelstva brněnské městské části (ani na Velké Brno se ta nebožačka nikdy nepropracovala) , což vedlo k citovaným častým změnám její stranické příslušnosti.
Dagmar vulgo Dášena vstoupila do restaurace s pevným přesvědčením, že tentokrát se jí podaří okouzlit mladého Sašu. Posadila se ke stolu u okna a začala nenápadně flirtovat pokaždé, když se Saša objevil poblíž jejího stolu.
Dášena mj. celý večer nemohla oči spustit z jeho mladé východoevropské zadnice.
„Sašo, drahý, dneska je tak krásný den, nemyslíš?“ začala Dagmar konverzaci trochu kostrbatě, jako by snad cizinkou mluvící nemateřským jazykem byla ona, když jí Saša přinesl oblíbený tuzemský míchaný salát a velký cizokrajný (patrně karibský nebo mongolský) rum.
Saša se usmál a přikývl. „Ano, opravdu je krásně. Doufám, že vám chutná, stará paní.“
Dagmar se k němu naklonila a dodala se šibalským jihomoravským úsměvem: „Chutná, ale možná bych potřebovala ještě něco sladkého na zlepšení nálady. Co bys mi doporučil?“ Pozorný čtenář si jistě povšiml, že v restauračním halasu a ruchu zanikla poslední Ukrajincova slova a conto staré dámy, jinak by mu ji Dáša asi rovnou vrazila.
Saša zůstal profesionální a navrhl populární dezert dne. (ze kterého měl také nejvyšší provizi, ale o tom před Dášou ani muk, milí čtenáři) „Máme výborný domácí štrúdl, paní Dagmar. Je s jablky, podmáslím a rozinkami.“
„Ach, Sašo, ty jsi tak pozorný. Ale víš, co by mě opravdu potěšilo? Kdybychom spolu mohli strávit více času. Třeba někdy po práci,“ navrhla Dagmar docela přímočaře s nadějí v hlase.
Saša (ne)jede
Saša, ač byl mladý a nezkušený v jednání s takovými návrhy, pochopil, kam Dagmar míří. S úsměvem se omluvil: „Omlouvám se, paní Dagmar, ale mám po práci ještě mnoho povinností. Musím se starat o svého mladšího bratra, který tu se mnou žije.“
Dagmar se nevzdávala. „Ale no tak, koloušku pardon Sašo, určitě by sis mohl udělat čas. Mohla bych ti pomoci s tvými povinnostmi. Jsem velmi dobrá organizátorka.“
Saša si povzdechl, ale stále se usmíval. „Děkuji vám, ale opravdu musím odmítnout. Práce a rodina jsou pro mě teď prioritou.“
Dagmar zoufale zkusila poslední kartu. „Víš, Sašo, mám hodně známých v politice. Mohla bych ti pomoci, kdybys někdy potřeboval. Zejména v populárním hnutí ANO mám mnoho přátel.“
Saša se na ni podíval s vážným výrazem a řekl: „Děkuji, paní Dagmar, ale já se do politiky moc nezapojuji. Mám rád svoji práci tady v restauraci. Ale jestli bych někdy potřeboval pomoc, určitě se na vás obrátím.“
Dagmar pochopila, že Saša je pevný ve svém rozhodnutí a její další polozoufalé snahy byly naprosto marné.
Závěrečný hvizd
Po této negativní zkušenosti se Dagmar rozhodla, že si najde jiný objekt své přízně. Možná někoho staršího a zhýralejšího, kdo bude více ochotný přijmout její nestydaté nabídky.
A jaké je z celého příběhu poučení – to už necháme na laskavém hravém čtenáři. A ti nejodvážnější a nejkreativnější z vás mohou svůj neotřelý nápad na netradiční konec sepsat tradičně do komentáře pod článkem.
Děkujeme a vinšujeme opravdu plodné a hezké léto.
