Článek
Bc. Veronika Z. Dis, seděla ve svém útulném bytě v brněnských Žabovřeskách, převalovala se mezi pohovkou, kávovarem (který jí dal její ex, před 4 roky) a notebookem.
Bylo jí čerstvě 38 let (popravdě jí bylo 38 a půl, ale svět chce být klamán), a zatím se jí nedařilo najít toho pravého. Její povedené kamarádky, hlavně o rok mladší Martina, která spala (pardon komunikovala) snad s půlkou Brna, jí neustále lákaly k vyzkoušení online seznamování. A tak nakonec Veronika na stará kolena rovněž podlehla.
Založila si profil na Tinderu, úplně jako mladé holky, a začala zkoumat ten bláznivý svět virtuálních rande.
Nezačalo to špatně, ale…
Nalijme si čistého sojového latté, prvních pár dní bylo všechno naprosto kouzelné a vzrušující. Prohlížela si různé profily, píchala srdíčka a čekala na odpovědi.
Ovšem s postupem času zjišťovala, že hledání pravé lásky není tak snadné, jak si myslela. První setkání byla plná zklamání - muži a kluci, kteří naživo vypadali úplně jinak než na fotkách. A hlavně nekonečné nesmyslné konverzace, které neměly vlastně žádný směr. Jeden mamlas jí skoro dvě hodiny vypravoval, jak se opravuje převodovka u traktoru, jiný zase hodinu rozprávěl o svém bratranci, který byl zastupitelem v jedné vesničce na Vyškovsku a současně dlužil na alimentech pěknou raketu.
Pochyby
Veronika si začínala být jistá, že je možná něco špatně s ní. Začala přehodnocovat svůj profil a fotky, zkoušela různé způsoby oslovení. Snažila být, co nejautentičtější. Přesto se zdálo, že nemá štěstí.
Jednoho dne si všimla zprávy od muže jménem Michal. Byl to pohledný muž se zajímavým popisem (údajně ortoped a filatelista) a zdál se být inteligentní. Veronika byla nadšená a rozhodla se dát tomu šanci. Začali si psát, výměna názorů byla zajímavá a oba se těšili na první osobní setkání.
Bohužel, když dorazila do kavárny, kde se měli sejít, zjistila, že Michal je o 20 let starší a 30 kilo těžší, než ukazoval na fotce. A hlavně jeho osobnost byla někde úplně jinde. Dokonce ani nebyl ortoped, ale invalidní důchodce, pravda se slušnými znalostmi o medicíně vyčtenými z Internetu a z teletextu TV Barrandov.
Setkání bylo maximálně trapné a neskončilo vůbec tak, jak doufala. Dokonce nedošlo ani na kamarádský rekreační sex, jako po většině jiných rande z Tinderu. Veronika byla zklamaná, ale nevzdávala se.
Další týdny pokračovala ve svém hledání. Setkala se s různými muži, každý s jiným příběhem, jinou barvu pleti a osobností. Některá setkání byla vtipná, jiná trapná, ale pořád se nenašel ten pravý.
Veruna si však postupně začínala uvědomovat, že cesta ke štěstí nevede pouze a jen přes virtuální svět online seznamování.
Šťastný kanec, šťastný konec
Jednoho dne potkala starého kamaráda na večírku. Byl to muž jménem Jirka, který ji znal dlouho, a nikdy na ni nezapomněl. Pamatovala si, že ho kdysi nechtěla, jelikož se o něm povídala, že je hrozný kanec, a střídá ženy i muže jako na běžícím pásu.
A jak se však ukázalo později, šlo jen o hloupé pomluvy. Inu Brno, město pomluv a pokřivených charakterů, jak říkal kdysi Bolek Polívka v nadsázce.
Zkrátíme to, vím, že čtenáři nemají času nazbyt.
Veronika a Kanec pardon Jirka, si začali spolu povídat, úplně jako za starých časů. Veronika mluvila pusou, a Jiříček jí odpovídal, když se tu a tam dostal ke slovu.
Verunka si uvědomila, že někdy nemusíme hledat lásku daleko. Své štěstí můžeme najít mezi těmi, kteří jsou u nás již delší dobu.
Hlavní postava naše vyprávění prostě na stará kolena a ramena pochopila, že láska nemusí být vždy na dosah kliknutí.
Poučení z krizového vývoje
Poučení nejen pro různé „Veroniky“, ale asi pro nás všechny. Možná to bude trvat déle, ale pravý romantický vztah se může skrývat tam, kde bychom ho nejméně čekali.
Až příště, když si zase otevřete Tinder, budete vědět, že opravdová láska se může skrývat i mezi těmi, kteří nejsou na první pohled dokonalí.
