Článek
V Česku je na spadnutí stávka lékařů a lékařek. A někteří hrozí, pakliže se jim zejména platově nevyhoví, že odejdou do zahraničí. Průměrný plat lékaře je v Česku údajně okolo 100 tisíc korun hrubého, nicméně v rámci fair-play nutno napsat, že to je za více hodin, než je běžná čtyřicetihodinová týdenní pracovní doba. Platy lékařů se také v praxi liší regionálně a dle typu zřizovatele konkrétní nemocnice.
Jednou z dlouhodobých otázek je, zda by lékaři, kteří po studiu zamíří do zahraničí, měli českému státu zaplatit svá studia?
Je to celkem logický požadavek, pokud někdo vystuduje vlastně bezplatně za peníze ostatních daňových poplatníků, a pak nikdy nepracuje v systému, tak je fakticky černým pasažérem této soustavy.
Víme, je trochu nezdvořilé to takto upřímně říkat, ale je tomu opravdu tak.
Plusy a mínusy návrhu
Podívejme se na věc objektivně z obou stran. Začněme nejprve klady zpoplatnění studia.
Zavedení by určitě posílilo důvěru v celkovou míru spravedlnosti ve společnosti. Zejména lidé z nižších a středních vrstev nesou značně nelibě, že ze svých peněz de facto dotují studia medicíny někoho, kdo pak půjde pracovat do zahraničí. Z pohledu českého člověka vydělávajícího měsíčně například 25 000 Kč nedává moc smysl dotovat studium někomu, kdo pak v zahraničí vydělává kupříkladu přes 7000 euro. (Euro je nyní okolo 25 korun).
Tento pocit zmaru je u českých spodních deseti milionů občanů pak násoben v případě slovenských studentů, kterých je na českých lékařských fakultách větší než malé množství, kteří zde studují za stejných podmínek jako naši studenti, tedy také zdarma a pak odchází.
Buď zpátky na Slovensko nebo do Rakouska, Dánska, Švýcarska či SRN. Samozřejmě pokud zde slovenský mladý lékař zůstane, a platí daně a zákonná pojistná, tak v tom nemožno spatřovat problém. Svízel však nastává, pakliže chce následně odejít do třetí země.
Racionální motivační prvek: Česko trpí nedostatkem lékařů a zastánci zpoplatnění v něm vidí určitou spásu, lékaři by pak prý tolik zákonitě neutíkali do zahraničí.
Mínusy zpoplatnění studia
Jednoznačným záporem je, že nemožno takovou „záchranou poplatkovou svěrací kazajku“ selektivně dát pouze absolventům medicíny, musela by být aplikována na všechny vysokoškolské profese.
Mám důvodné podezření, že pokud by zákonodárce uvalil poplatkové břímě výlučně na mediky a medičky, tak by se to asi velice „nelíbilo“ Ústavnímu soudu a následně by takové ustanovení zákona zrušil.
Potom by už elán k zavedení poplatků patrně u poslanců odpadl, jelikož na vysokých školách studuje takřka polovina populačního ročníku, a ti mají rodiče a další příbuzné. Asi chápete, kam tím míříme, to už je pěkná suma volebních hlasů.
Nadto zavedení platby není možné retroaktivně, takže pokud by to mělo být právně čisté, tak by mělo být zavedeno, nejdříve až pro studenty nastupující do prvních ročníků po schválení tohoto návrhu.
Letos se to již určitě nestihne, hypoteticky nejdříve pro ty nastupující v říjnu 2024, ale spíše v roce 2025. A ti budou končit svá studia nejdříve v roce 2031, ale spíše ještě později. Takže reálná vzpruha pro personálně poddimenzované české zdravotnictví by přišla až někdy v třicátých letech tohoto století.
Dříve nikoliv.
Závěrečný recept
Pokud si učiníme pomyslný test proporcionality, tak zjistíme, že nástroj zpětného zpoplatnění studia medicíny, je sice lákavý, ale byl by v zásadě dost neúčinný. A hlavně by musel být zaveden pro všechny. Což je nyní de facto politicky neprůchodné.
Nicméně v etické rovině se nemožno divit zmíněným spodním deseti milionům, kteří se mračí na ty, kteří zde sice zdarma vystudovali, ale pak odejdou pracovat a platit daně (a zdravotní a sociální pojištění) do ciziny.
(vyšlo ve zkrácené a modifikované podobě v Deníku).
