Článek
Smutnou a protiprávní výjimkou tak není zákaz návštěv nebo požadavky na úhradu vybavení bytu. Nájemníci pod tlakem na takové jednání často přistupují.
Pronajímatelé protiprávně prosazují např. zákaz domácích mazlíčků, bydlení bez možnosti trvalého pobytu a návštěvy nejsou povoleny. Někteří pronajímatelé bydlení přichází s požadavky pro nájemníky nad rámec zákona. Mezi zájemci si totiž mohou kvůli přetlaku poptávky na trhu vybírat – viz https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-reality-zakaz-navstev-zakaz-zvirat-tisice-pronajimatelu-tlaci-do-smluv-nesmysly-246250.
Zákaz psů a koček
Jako právní pedagog a publicista bych se rád zastavil u „zákazu zvířat“. Nejčastěji psů a koček. Častý praktický problém.
Dnešní občanský zákoník (ObčZ) je velmi přátelský k chovatelům psů a koček.
K jádru pudla - na rozdíl od předešlé (již deset let zrušené) právní úpravy, pronajímatel vám nyní legálně nemůže zakázat, abyste v pronajatém bytě chovali běžná zvířata.
Věc řeší především ustanovení § 2258 ObčZ, které navíc rozumně stanoví, že chov zvířete nesmí pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě.
Ergo kladívko, kdybyste v bytě chtěli chovat hygienicky neobvyklé či nebezpečné zvíře – jako třeba lva, prase, slepice, tuleně, geparda nebo krokodýla, to by vám samozřejmě majitel zakázat mohl. A to především z důvodu ochrany svého majetku, ale i ostatních nájemníků a vlastníků ostatních bytů v bytovém domě.
Nicméně extrémní případy zde dnes neřešíme. V textu se budeme věnovat jen „obyčejným“ psům a kočkám. Obyčejným, ale za to v praxi velmi početným.
S kočkou Vám nic nepronajmu
Výše citovaná a na první pohled přátelská právní úprava však plodí jiný problém. Mnozí pronajímatelé chovatele psů a koček za nájemníky vůbec nechtějí.
Na síti X (dříve Twitter) jsem nedávno četl například:
Hledání nájmu v Praze je fakt komedie. Já i přítel vysokoškolsky vzdělání, abstinenti, nekuřáci, máme oba stabilní práci (sociální pracovnice a softwarový inženýr), ale protože máme kocoura (vychovaného na wc i škrábadlo, co má zlatou povahu), tak nás odmítají.
Nejde samozřejmě o ojedinělý problém. Takové ohlasy, kdy pronajímatelé bytů odmítají potenciální nájemníky právě kvůli psům nebo kočkám, se aktuálně docela množí.
Aby se pronajímatel preventivně vyhnul podezření z diskriminace „pejskařů a kočičkářů“, tak prostě oznámí, že si vybral jiného nájemníka. A hotovo dvacet.
Samozřejmě vybere toho bez zvířat, avšak tuto skutečnost se „pejskař/kočičkář“ již zpravidla nedozví. A i když se to později třeba náhodou dozví, tak je mu citovaná informace reálně k ničemu.
Ochrana majetku
Důvod, proč pronajímatelé bytů nechtějí výše zmíněné chovatele, je jasný: ochrana jejich majetku!
Dokážete si představit, jaké škody dokáže pejsek či kočku způsobit? Například taková od kočky poškrabaná sedačka za 70 tisíc korun dozajista nikoho nepotěší.
Jistě každý tvrdí, že zrovna jeho pes či kočka je mimořádně hodný a nikdy nic neudělal, to již snad patří do pověstné „chovatelské latiny“.
Také je legitimní otázkou, pakliže někdo má „stabilní práci“ a je logicky celý den pryč, co jeho čtyřnohý miláček pak v bytě vyvádí? Jistě znáte případy, kdy opuštěný pes štěká celý den smutně na celý panelák a ruší tím pohodu bydlení někdy i desítek ostatních lidí.
Jistěže, když má někdo home office, tak to je potom jiná písnička. Nicméně to se v praxi týká jen malé části nájemníků.
Existuje přirozeně možnost, že se pronajímatel a nájemník-pejskař/kočičkář dohodnou na zvýšeném nájmu. Avšak musí se jednat o svobodný projev vůle obou stran. A pejskař určitě automaticky nemůže pronajímatele donutit k uzavření smlouvy s tím, že si trochu připlatí.
Závěrem
Sečteno – cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly, avšak praxe si zase našla vlastní cestu. Což vede k výše popsaným stavům, kdy mají „nájemníci-pejskaři“ prostě smůlu.
