Článek
1) Zřeknutí se dědictví – upraveno v § 1484 Obč.zákoníku
2) Odmítnutí dědictví – upraveno v § 1485 – 1489 Obč.zákoníku
3) Vzdání se dědictví - § 1490 a náls. Obč.zákoníku
Někdy se veřejnosti tyto tři občanskoprávní mušketýři pletou a pletou, proto je nyní stručně vymezíme a objasníme.
U dědictví v českém soukromém právu dědictví platí zlaté pravidlo, že nelze dědice nutit k dědictví. Dědic má proto právo se dědictví se buď nejprve zříci, nebo potom ho odmítnout jej nebo se jej vzdát.
Před smrtí
Ještě před smrtí zůstavitele (ano správně ještě za jeho života) se dědic může dědického práva předem zříci tzv. smlouvou se zůstavitelem. Smlouva musí být samozřejmě písemná, nejenom ústní. To je tak nastaveno z důvodu právní jistoty.
Pozor, není-li ujednáno jinak, působí zřeknutí se i proti dědicovým potomkům. Smlouva vyžaduje formu tzv. veřejné listiny.
Veřejnou listinou se v tomto kontextu rozumí notářský zápis (je zpoplatněn). Zápis musí jasně obsahovat domluvu se zůstavitelem, že se (potenciální) dědic zříká svých dědických práv.
Po smrti – odmítnutí dědictví
Po smrti zůstavitele má dědic právo dědictví odmítnout.Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl. Prostě vůbec nikdy, vážení čtenáři.
Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Do kdy tak možno učinit? Kdykoliv?
Ne, dědictví možno v Česku odmítnout do 1 měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o relevantních následcích odmítnutí.
Má-li dědic bydliště v zahraničí, lhůta je pak k odmítnutí dědictví delší. Ze zákona zde tři kalendářní měsíce.
Výjimka - Jsou-li pro to opravdu důležité důvody, soud může dědici lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodloužit. V praxi se tak ovšem neděje příliš často.
Odmítne-li dědic dědictví s podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, je odmítnutí dědictví zcela neplatné. K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým předchozím počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Z důvodu právní jistoty, tedy nemožno spekulovat jako na perském bazaru– odmítnu, neodmítnu, odmítnu, neodmítnu, odmítnu, neodmítnu…
Odmítá-li dědictví tzv. nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Smluvní dědic z dědické smlouvy může dědictví odmítnout pouze a jen v případě, že to není dědickou smlouvou vyloučeno.
Tématiku nepominutelných dědiců jsme řešili zde –
Po smrti – vzdání se dědictví
Za upozornění stojí, že po smrti zůstavitele může dědic, který dědictví předtím neodmítl, se jej vzdát ve prospěch druhého dědice. Nebo i více dědiců.
Vzdání se dědictví je třeba učinit před soudem v řízení o dědictví.
Pozor vážení čtenáři, vzdá-li se dědictví tzv. nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností pro své potomky.
Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.
Dodejme, že vzdání se dědictví může být úplatné či bezplatné. Není však možné, aby úplata byla poskytnuta z majetku v pozůstalosti, není-li řízení o pozůstalosti skončeno a dědici potvrzeno nabytí dědictví. Ke vzdání se dědictví není potřeba schválení soudu ani souhlas ostatních dědiců. Přirozeně s výjimkou toho dědice, vůči kterému (v jehož prospěch) bude vzdání se dědictví učiněno.
V každodenní praxi se realizuje vzdání se dědictví nejčastěji při dědění podle zákonné posloupnosti v první dědické skupině.
Pakliže jeden z dědiců má zájem, aby dědictví připadlo jinému členu rodiny (taktéž dědici) či ve prospěch i několika ostatních dědiců. Jestliže se jedná o více dědiců, pak se mezi ně jeho dědický podíl rozdělí tak, jak to odpovídá souhlasným projevům vůle zúčastněných.
Závěrem
Na závěr si zopakujme - Vzdání se dědictví nemůže z právního hlediska nastat nikdy za života zůstavitele, vždy až po smrti. Na nejmenované mimopražské právnické fakultě tohle patřilo k oblíbenému chytáku jednoho examinátora.
Ppro pět ran do Sbírky zákonů, jakmile se student či studentka rozhovořil/a o vzdání se dědictví ještě za života zůstavitele, mohl pomalu myslet na svůj (zkouškový) testament.
Nicméně veselé historky z mimopražských právnických fakult si necháme zase na jindy.
Prameny a další informace:
Občanský zákoník – z.č.89/2012 - zejména ustanovení §§ 1484 a násl.
Šubrtová, J. Důvody vydědění. Ad Notam. 1999, č. 5, s. 95-99
Kolman, P.: VYDĚDĚNÍ DNES A DLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU (NOZ), Bulletin advokacie, Praha, 2013
Fiala R., Drápal, L: Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022
https://www.pravoprovsechny.cz/clanky/zreknuti-se-dedictvi-jeho-odmitnuti-ci-vzdani-se-ho/
