Článek
Obdobné deliktní věci páchané „dětmi“ se nevyhýbají samozřejmě ani ČR.
Bylo by patrně nošením nočních ptáků do Athén popisovat, jak závažným společenským problémem je kriminalita mladistvých. Obzvláště alarmující je dlouhodobý růst dětské brutality, viz výše zmíněný případ.
Na druhou stranu je též pravda, že dle statistik klesá celkové číslo kriminality mladistvých, nicméně problém vidím ve výše zmíněné rostoucí brutalitě.
Zákonní zástupci a škola v určitých případech nestačí na plnohodnotnou – či alespoň dostačující - výchovu. U těchto případů, žel, nezbývá než intervence veřejnomocenského aparátu.
Dnes je v českém trestním zákoně stále zakotven věk pro začátek trestní odpovědnosti na 15 let, v evropských zemích je častější 14, nebo dokonce 13 let.
Pro zajímavost uveďme, že nejnižší hranici trestní odpovědnosti v Evropě mělo kdysi Skotsko – osm (sic!) roků, pro objektivitu ovšem doplňme, že země do kiltu oděná posléze zvýšila citovanou z osmi na 12 let.
Mám za to, že již dávno nastala vhodná doba pro snížení této hranice i v Česku. Pro snížení hovoří hlavně rychlejší biologické a sociální vyspívání současných dětí.
Paradoxní je, že „čtrnáctková“ mez byla dokonce součástí prvorepublikového trestního práva, tedy před více než 90 roky, v časech kdy děti vyspívaly značně později.
Ergo kladívko, navržená „čtrnáctková“ hranice by dobu nepředbíhala, spíše doháněla.
Oponenti patrně namítnou: „Máme přece ústavní výchovu pro tento typ pachatelů“.
Ano, ale je zde na první pohled jemný, ale přitom zásadní rozdíl. Nařízením ústavní výchovy de facto hodnotíme rodiče. Jejich (ne)schopnost řádně vychovávat.
Potomek mnohdy může získat jen pocit, že krapet přehnal zlobení. Oproti tomu trestně-právní rozsudek je silným signálem: Porušil jsi zákon, dostaneš trest. Za své činy musíš být odpovědný!
Kritici snížení věkové hranice také argumentují, že spíše než děti by měli být sankcionováni jejich zákonní zástupci. Částečně je to asi pravda, pokud by rodiče byli donuceni zaplatit několik set či tisíc korun pokuty za malého zlodějíčka, možná by to v některých případech zamezilo dalšímu proti-právnímu jednání.
Ale lze takto řešit účast 14letého kluka (či dívky – buďme opět genderově přesnější a vzpomeňme na případ ze začátku článku) na brutálním loupežném přepadení, vydírání, ublížení na zdraví či dokonce vraždě?
Pro informační komplexnost dodejme, že by se musela pak snížit i hranice u přestupků na 14 let…Bylo by přece absurdní, aby platilo snížení u něčeho “ většího/ trestní právo a „menšího-přestupky“, nikoliv . To by bylo mj. v rozporu se starořímskými právními zásadami na kterých je evropské (kontinentální) právo dodnes postaveno.
(autorský text, v modifikované podobě psáno pro deník Právo)
--------------------------------------
Další autorovy texty s právní tematikou mj. ke vztahu rodičů a dětí - pro změnu z pohledu práva dědického:
