Článek
Každý den věnoval minimálně tři hodiny intenzivnímu zkoumání internetových jídelních lístků různých restaurací, hlavně z Brna a okolí. Ale někdy mlsně koukal i na restaurace rakouské, dánské, belgické, ruské, japonské nebo i jihoamerické.
Díky internetu měl vše hned jako na dlani. Cizí jazyky moc neovládal, ale uměl dobře pracovat s internetovými překladači. Takže rázem rozuměl skoro všem jazykům světa, jen malajština jeho notebooku dělala krapet problém, tak restaurace z okolí Kuala Lumpur i nově budovaného hlavního města Putrajaya nechával již bez povšimnutí. Tuto zemi Commonwealthu sice odepsal, ale dost jiných mu jich stále zbylo.
Virtuální pobyt
Jeho zájem nespočíval ovšem ve fyzické konzumaci, nýbrž ve virtuálních pobytech v různých gastronomických rájích.
Ve věku, kdy jiní možná rádi pobývají ve svých zahrádkách s pletenými kloboučky a gumovými rukavicemi, se pan Milan rozhodl pro způsob, který vzbuzoval zejména zvědavost jeho rodiny i sousedů.
„Proč to dělá?“ šeptali si mezi sebou, když ho potkávali na ulici, „má snad strach z veřejného prostoru? Nebo je to jenom takový blázen?“
Ve skutečnosti však měl pan Milan ve svých úvahách jasno. Jeho zájem byl možná trochu bizarní, ale pro něj měl svou logiku.
Každý večer, když posedával u svého počítače, prožíval prostě neopakovatelné dobrodružství. Prohlížel si nabídky jídel, jako by zkoumal mapu exotických zemí.
Kombinace jmen pokrmů, popisy ingrediencí a fotografie dekorací mu dávaly pocit, že cestuje bez nutnosti opustit teplo svého domova. A nestálo ho to skoro žádné peníze, snad jen trochu peněz za zvýšený odběr elektrické energie.
A k čemu všechno tohle?
Možná byste čekali, že takový pan Milan nakonec skočí po telefonu a objedná si nějaké dobré jídlo a nechá si ho donést či dověst třeba z Kodaně, bohunické pizzerie nebo z rakouského Linze.
Tedy alespoň jednou za čas. Ale ne, to by bylo příliš nákladné. Pan Milan byl sběratel zážitků a fantazie.
Představoval si, jak by vstupoval do těchto cizokrajných podniků, jak by si s obrovskou pokorou objednával z toho vějíře, co by mu lístek nabízel. Jak by koukal švédské servírce s odpuštěním na zadeček anebo z okna na africkou poušť a skotačící beduínské děti. A pak si představoval, jak by se mu servírovalo, jak by chutnalo, jak by nechal tučné pětiprocentní dýško a na toaletě ukradl mýdlo a žárovku….
Sečteno a podtrženo
Milan měl možnost prozkoumávat, fantazírovat a žít naplno, aniž by musel opustit pohodlí svých stěn.
A když večer padala tma a pan Milan zavíral zavirovaný a slinami pokapaný počítač, věděl, že alespoň na chvíli navštívil svět plný chutí. Magický vesmír vůní a příběhů, který byl jenom jeho.
Takže ať si myslí rodina a sousedi, co chtějí, pro pana Milana byla jeho každodenní internetová gastro-dobrodružství jenom jednou z mnoha příjemných odpoledních či nočních zábav.
