Zdražení piva v Brně. Jakoby nám někdo ukradl malý kousek ráje a požadoval za něj výkupné

Co se tedy v městě pod Špilberkem vlastně stalo?

Že by někdo zanechal tajný recept na pivo v tramvaji nebo že se občané rozhodli otevřít pivní lázně na náměstí Svobody? Nic takového. Je to mnohem vážnější.

Naše milovaná hospoda, ta, kterou jsme považovali za druhý domov a zároveň útočiště před všedními starostmi, nás zklamala. Nikdo by nečekal, že se stane něco tak nehorázného, jako zdražení piva.

Ano, přátelé moji, nyní je třeba platit za půllitr lahodného starobrněnského nektaru více.

A není to jen pár haléřů. Je to, jak říkají odborníci, „nečekaně razantní zvýšení“. Jeden by mohl říci, že se pohybujeme ve sféře hyperinflace, a to nejen v cenách, ale i v našich srdcích.

Naše nejoblíbenější hospoda se změnila na finanční past. A není to jen tak.

Přišli jsme na to při poslední návštěvě, když nám ochotně oznámili, že pivo zdražilo. Nebylo to jemné upozornění ve formě vývěsky nebo sdělení na jídelním lístku. Ne, bylo to jakousi surreální peripetií, ve které jsme byli vtaženi, aniž bychom tušili, co nás čeká.

Sedli jsme si ke stolu, objednali své obvyklé, a pak to přišlo.

„Omlouváme se,“ začal barmanský bard, „ale pivo od dnešního dne stojí o deset procent více.“

Ano, deset procent! Jakoby nám někdo ukradl malý kousek ráje a požadoval za něj výkupné. Z pohádky se stala tragédie.

Snažil jsem se být statečný, jako když se podíváte na účet za elektřinu, ale u piva to bylo jiné. Přece jen, pivo je pro nás východiskem ze všedních problémů a teď nás ono samo zradilo.

„Ale proč?“ zeptal jsem se, s nevinným pohledem štěněte, kterému právě vzali oblíbenou hračku.

„Musíme udržet krok s inflací a se zvýšením daní,“ vysvětlil nám barmanský filozof. „A nemyslete si, že nám to dělá radost. My jsme tu jen prostředníci mezi vámi a tou nějakou neviditelnou rukou ekonomie.“

Takže jsme seděli s nadýchaným pocitem nespravedlnosti, přičemž se před námi objevila horší perspektiva než ztracený klíč od auta. Zdražené pivo nás nenechává lhostejnými.

Zatímco někteří Brňáci začali hledat nové útočiště v podobě domácího popíjení lahváčů, jiní se s tím smířit odmítají. Hospody, které jsme si oblíbili, nás dostaly do pasti nevděčnosti.

A tak si teď sedíme u stolu, s novou cenovou realitou, s pohledem smířeným, a přesto plným nostalgické touhy po dobách, kdy byl půllitr piva v ruce ještě věrným společníkem, a ne zrádnou bestií ekonomických fluktuací.

Ale takový je život, milí přátelé, a Brno nás zase jednou překvapilo. Možná bychom měli zvážit přechod na sójové latté…