Článek
Po dnešním ranním veřejnoprávním rozhlasovém vysílání mám jasno.
Letos budou Vánoce opravdu jiné a krásné. Zatímco minulý rok vládl Netflix s příběhem psa, který během lockdownu našel cestu k meditaci, letos nás ovládne norská filmová senzace!
Ano, čtete správně – dvojice kominíků, ne kouzelníků, která po čtyřicítce objevuje svou homosexualitu.
Konečně! Po všech těch filmech o Santovi, který zachraňuje planetu, a skandinávských detektivkách plných mrtvol, je tu něco opravdu svěžího.
Dva chlapi s košťaty, objevující nejen komíny, ale i vlastní identitu! A jako bývalý zastupitel městské části Brno-Komín si samozřejmě připadám osudově spojený s tímto námětem.
Představte si to: zasněžený norský venkov, kominíci lezou na střechu, jejich pohledy se střetnou, popel začne jiskřit a bum – láska! Někde v pozadí hraje melancholická norská balada na banjo, zatímco se hlavní hrdinové svěřují s traumaty ze svého dětství, kdy museli čistit komíny místo toho, aby chodili na Pride.
A co teprve reakce diváků! V Brně-Komíně už se plánují komunitní projekce. Na úřadě městské části to prý budou promítat přímo na komín kotelny.
Celý sál zaplní bývalí kominíci, současní kominíci, i ti, co o kominictví jen sní. Místní pekárna dokonce slibuje tematické „kominické rohlíky“.
Ale nepleťme si satiru se zlehčováním. Tento film je bezpochyby mistrovské dílo. Konečně se ukazuje, že láska a popel mají něco společného – oboje se špatně zametá pod koberec.
A co je lepší než přát si o Vánocích, aby nás svět neviděl černě, ale spíše v barevném spektru duhy?
Vánoce jsou hlavně o toleranci!
