Článek
Navštívil jsem mé oblíbené Dolní Rakousko. Bylo horko. Takové to počasí, kdy i kašna na náměstí vypadá, že by si nejraději objednala nanuk. A tak jsem zamířil ke stánku se zmrzlinou.
„Eine Kugel,“ pravil jsem světácky. Člověk přece nebude v Rakousku ukazovat na vaničku jak na guláš v menze.
„1,90 euro,“ odpověděla paní.
A teď pozor. To nebyla zmrzlina. To byl alpský sesuv zmrzliny. Takový kopeček, že kdyby ho viděl pan Kopeček z legendární brněnské Bláhovky, tak by si sedl na obrubník a tiše zaplakal. Vedle toho byla běžná česká zmrzlina jen dietní vzpomínka.
Já vytáhl dvě eura, podal jí minci a velkoryse pravil:
„Das ist gut!“
Takový ten mezinárodní bonvivánský výraz muže, který nechce drobné, protože žije naplno.
Paní poděkovala… slovensky.
To mě trochu rozhodilo. Člověk jede do Rakouska, mluví německy jak vídeňský profesor po menším úrazu hlavy, a obsluha mu odpoví skoro jak teta z Trenčína.
Jenže skutečné drama přišlo až potom.
Teď vám totiž prozradím tajemství, které možná jednou vstoupí do dějin evropské měnové politiky.
Já jí totiž nedal rakouské euro.
Ale maltské!
Ano. Euromince z Malty. Na první pohled skoro stejné. Jmenuje se to stejně. Hodnota stejná. Jen někde místo rakouského orla pobíhá cosi středomořského.
Ta bude večer koukat, až bude počítat kasu!
„Franz! Komm schnell! Máme tu nějaké podezřelé Euro!“
A kolem stolu se seběhnou rakouští experti, budou minci otáčet pod lampou, studovat mapu Středomoří a volat možná i centrální banku do Vídně.
Nakonec ale jistě zjistí, že euro je prostě euro. A že globalizace dorazila i do Retzu.
A já věřím, že si paní poradí. Třeba tu minci vrátí nějakému nepozornému turistovi z Hamburku. Nebo ji podstrčí cyklistovi v elasťácích, co si objedná pistáciovou. A turista (třeba z Prahy nebo z Blavy) si maltské euro strčí tam, kam slunce přes jeho elasťáky nesvítí.
EUROpa se nezastaví.
Každopádně jsem si v tu chvíli uvědomil jednu zásadní věc: ještě že máme poctivou českou korunu!
Na nás si jen tak nepřijdou. Český člověk pozná falešnou dvacku, polský zlotý i žeton z pouti během půl sekundy. My jsme národ, který přežil veksláky, kuponovou privatizaci i rohlík za čtyři koruny. Nás nějaká maltská mince nerozhází.
Míru a euru zdar! A zmrzlině zvlášť.
