Článek
1. Bloomova taxonomie původně nebyla žádná pyramida
Tohle je možná největší překvapení. Když dnes zadáte do vyhledávače Bloomovu taxonomii, téměř jistě na vás vyskočí pyramida. Jenže Benjamin Bloom a jeho kolegové v roce 1956 žádnou takovou pyramidu nevytvořili.
Původní taxonomie byla především hierarchickým uspořádáním vzdělávacích cílů. V kognitivní oblasti obsahovala šest kategorií: znalost, pochopení, aplikaci, analýzu, syntézu a hodnocení. Pyramida přišla až později jako názorná grafická pomůcka. Dnes je tak slavnější než samotný původní způsob, jakým byla taxonomie představena.
2. Benjamin Bloom nebyl jediným autorem
Název může vytvářet dojem, že vše vymyslel jeden člověk. Nebyla to však práce osamělého profesora zavřeného v pracovně.
Na vzniku taxonomie se podílel tým amerických pedagogů a psychologů. Benjamin Bloom byl předsedou skupiny, která na klasifikaci vzdělávacích cílů pracovala.
Proto také původní publikace z roku 1956 není jednoduše „Bloomova kniha“. Šlo o společné dílo více autorů.
3. Dnes používaná verze není ta původní
Pokud jste se Bloomovu taxonomii učili před lety, možná si pamatujete šestici: znalost, pochopení, aplikace, analýza, syntéza a hodnocení.
Jenže v roce 2001 přišla významná revize.
Slova byla převedena více do podoby činností: zapamatovat, rozumět, aplikovat, analyzovat, hodnotit a tvořit.
A změna nebyla pouze kosmetická. Zatímco v původní taxonomii byla na nejvyšší úrovni „evaluace“, v revidované verzi je nejvýše tvoření.
Takže student, který něco vytvoří, se podle této logiky dostává na nejvyšší úroveň kognitivního procesu.
4. Bloomova taxonomie není žebřík, po kterém musí každý vystoupat odspodu
Tady se podle mě často dělá největší pedagogické zjednodušení.
Bloomova taxonomie se někdy prezentuje tak, jako by student musel nejprve něco memorovat, potom tomu porozumět, následně to aplikovat, analyzovat, hodnotit a teprve úplně na konci něco vytvořit.
V praxi to ale není tak jednoduché.
Jednotlivé kognitivní procesy se mohou prolínat a vzájemně podmiňovat. Někdy může student například něco hodnotit právě proto, že to dokáže tvůrčím způsobem uchopit.
Bloomova taxonomie proto není návod na to, jak studenty poslat postupně do šesti pater. Je to především pomůcka pro přemýšlení o vzdělávacích cílech.
A možná právě proto přežila od roku 1956 až do dneška.
Ve školství se totiž stále hodí položit jednoduchou otázku:
Chceme, aby student něco pouze věděl, nebo aby s tím také dokázal něco udělat?
Závěrem
Ergo kladívko, proto Bloomova taxonomie přežila od roku 1956 až do dneška.
Za téměř sedmdesát let se změnily učebnice, technologie, školy i samotné představy o tom, jak má vzdělávání vypadat. Přesto zůstává aktuální jedna základní otázka: Co vlastně chceme, aby člověk po absolvování výuky uměl?
Jestli pouze zopakovat informaci, nebo jí skutečně rozumět. Jestli ji umět reprodukovat, nebo použít v nové situaci. Jestli dokáže převzít hotové řešení, nebo problém samostatně rozebrat, posoudit a případně vytvořit řešení vlastní.
A právě v tom je Bloomova taxonomie dodnes užitečná. Ne proto, že by nabízela dokonalý recept na vzdělávání, ale proto, že učitele nutí položit si před přípravou hodiny, semináře nebo zkoušky poměrně nepříjemnou otázku: Chci skutečně ověřit, co student umí, nebo pouze to, co si dokáže zapamatovat?
Prameny:
- BLOOM, Benjamin S. et al. Taxonomy of Educational Objectives: The Classification of Educational Goals. Handbook I: Cognitive Domain. New York: David McKay Company, 1956.
- ANDERSON, Lorin W.; KRATHWOHL, David R. et al. A Taxonomy for Learning, Teaching, and Assessing: A Revision of Bloom's Taxonomy of Educational Objectives. New York: Longman, 2001.
- KRATHWOHL, David R. A Revision of Bloom's Taxonomy: An Overview. Theory Into Practice, 2002, roč. 41, č. 4, s. 212–218.
