Článek
Lenka byla učitelka na základní škole v Brně. Bylo jí 39 let, a přestože byla přísná, žáci ji měli docela rádi. Dokonce jim tolerovala, když chodili do „škole“, jak se říká na Brněnsku, v teplákách.
Konec školního roku byl vždy hektický, ale zároveň přinášel i radostné chvíle v podobě dárků a květin od dětí.
Letos dostala několik krásných bonboniér, které si plánovala vychutnat při zaslouženém odpočinku. Lenka měla jen jedno přání - aby její manžel Martin nesledoval doma hokej. Jeho křik a vulgární nadávání na rozhodčí při zápasech ji vždy vyváděly z míry.
Zakázané uvolnění
Martin byl však vášnivý fanoušek hokeje a tento zákaz ho opravdu rozčiloval. Každý večer, když chtěl sledovat zápas, Lenka přišla s nějakým úkolem nebo požadavkem. Trpělivost mu došla, když si uvědomil, že Mistrovství světa v ledním hokeji končí a on neviděl ani jeden zápas v klidu. Dokonce ani jak naši borci vyřadili namyšlený tým z USA nebo naše veleslavné vítězství nad Švédy.
Jednoho večera, když Lenka zrovna připravovala večeři, se Martin rozhodl pro pomstu. Byl naštvaný a jeho vztek rostl s každým dalším zakázaným zápasem. Vzpomněl si na „Leninovu“ (tak ji ten hulvát občas nazýval) nejlepší kamarádku Petru.
Už nějakou dobu mezi nimi probíhalo tiché flirtování a sdělování hokejových zážitků. Martin se rozhodl, že teď je ta pravá chvíle, aby přešel k činu.
Žena v offsidu
Petra, která se dlouho cítila osamělá, se rychle nechala přesvědčit k výměně genetických informací za zvuků osmdesátkových hitů a popíjení moravského vína z Kauflandu.
Martin, ten „vypelichané brněnské borec“, ji prostě pozval k nim domů do Kéniku (lokální označení pro Královo pole, což jest prestižní rezidentní brněnská MČ) pod záminkou, že Lenka je pryč.
Když natěšená Petra dorazila, situace se rychle vyvinula srozumitelným směrem k prostopášnostem naznačeným o souvětí výše.
Co však Don Pablo (brněnský lokální Bůh) nechtěl, Lenka se mezitím vrátila domů nečekaně brzy a přistihla je spolu. Její šok a bolest byly nezměrné, ale Martinovi to nestačilo.
Jako další krok své pomsty se Martin rozhodl ukázat, jak moc pohrdá tím, co je pro Lenku důležité. Otevřel všechny bonboniéry, které dostala od svých žáků, a snědl každou jednu pralinku. To byla skutečná rána pod pás, i pro ženu zocelenou třinácti lety v brněnském školství. Protože Lenka tyto dárky extrémně milovala. Nic na tom neměnil fakt, že je nikdy nezdaňovala.
Pomsta nekončí, vážení …
Ale ani to nebylo vše. Martin si následujícího dne sedl k počítači a na anonymním fóru napsal ponižující příspěvek o své ženě. Napsal, že má příliš velký zadek a že ho to už dlouho odpuzuje. Příspěvek se rychle rozšířil a Lenka se o něm brzy dozvěděla od žákyň a kolegů ze školy.
Lenčina bolest byla nesmírná. Nejenže ztratila důvěru v manžela, ale také čelila veřejnému ponížení. Rozhodla se, že už dál nebude snášet takové chování. Podala kolkovanou žádost o rozvod a začala novou kapitolu svého života.
Navzdory všemu, co se stalo, Lenka našla sílu pokračovat. Její žáci ji dál podporovali a její kolegové stáli při ní. Postupně se zotavila a naučila se znovu věřit lidem, dokonce i mužům.
Nadto si bez zbytečného našla i nového partnera - asistenta asistentky Europoslance. Ten ji zahrnoval nejen vášnivými polibky, ale dokonce ji vzal zdarma na výlet do Bruselu a zpět.
A co Martin?
Ten si brzy uvědomil, že ztratil nejen ženu, ale i respekt všech okolo sebe.
Jeho pomsta se mu nakonec vymstila, když zůstal sám a opuštěný - jen s těmi svými Martiny Straky, Jaromíry Jágry, Roberty Záruby, Davidy Pastrňáky a Davidy Tomášky.
Dokonce i nová milenka Petra ho opustila, protože jí také vadilo, že pořád kouká na ten zpropadený hokej a nic jí nepomůže na zahradě ani v loži.
----------------------------------------
(Pravdivý příběh z Brna, autorsky upravený, na základě vyprávění D.Č.)
