Článek
Karel Poláček či spíše Hokejáček by možná napsal - Bylo nás pět: Fetisov, Kasatonov, Makarov, Larionov, Krutov.
S logem CCCP (mnohými dodnes nenáviděného) na hrudi vytvořili nejslavnější pětku v dějinách hokeje.
Bylo, nebylo…určitě bylo!
Zmíněná pětice elitních borců byla vybrána do moskevského teamu CSKA. Mladším čtenářkám připomeňme, že to byl vrcholový sovětský armádní sportovní klub.
Se sídlem v hlavním městě SSSR, Moskvě - jak jinak.
Jejich trenérem, či spíše sportovním diktátorem byl pan (resp. spíše soudruh) Viktor Tichonov.
Životy svých hráčů měl Tichonov de facto plně pod kontrolou. Během tréninků, které někdy trvaly až jedenáct měsíců v roce, například ubytoval hokejisty v kasárnách. Opravdu ne v kavárnách, ale v kasárnách čtete dobře.
Na mezinárodní scéně Igor Larionov, Vladimir Krutov, Sergej Makarov, Vjačeslav Fetisov a Alexej Kasatonov výrazněji začali zářit na veleslavném Kanadského poháru v roce 1981.
Turnaj probíhal v Edmontonu, Winnipegu, Ottawě a Montrealu a největšími favority byli přirozeně domácí Kanaďané. Ti v základní skupině vyhráli nad Sověty 7:3, a tak se očekávalo, že je porazí i ve finále. Chyba sázkařské lávky - první třetina byla ještě bezgólová. Ale pak se sovětská mašina dala do pohybu a SSSR pak nečekaně porazil Kanadu na její vlastní půdě 8:1. Neuvěřitelné! Kanada by v šoku, doma prohrát s „komunisty“, navíc s takovým skandálním rozdílem! Netřeba dodávat, že lví podíl na výhře měla Larionova „green-line“ formace.
Zelená řada se jim říkalo, podle zelených tréninkových dresů, ale možná to byla i podprahová narážka na armádní původ hráčů.
Skvělá souhra pěti mušketýrů
Hlavní síla této legendární pětky vězela v tom, že tvořili „po Kremlech“ sehranou partii! Každý z nich byl skvělý, ale perfektní souhrou svůj talent a um synergicky násobili. Třásl se před nimi celý hokejový svět. Včetně Čechoslováků.
Igor Larionov, Vladimir Krutov, Sergej Makarov, Vjačeslav Fetisov a Alexej Kasatonov -získali několik medailí. Především na Zimních olympijských hrách, kde dvakrát získali zlatou medaili (v letech 1984 a 1988).
Ale šlo jim to výborně, i na Mistrovství světa, kde také četné slavili medailové úspěchy. Konkrétně zlato 1981-83, 1986, 1989 - dodejme, že v letech 1984 a 1988 se MS nekonalo kvůli souběhu se ZOH, které Sověti též vyhráli a v roce 1985 jim v Praze sebrali titul hrdinní Čechoslováci, Sověti skončili v roce 1985 „až“ třetí, což byl pro tehdejší Rudou mašinu skutečný šok.
I. Larionov byl mozkem formace. Uměl skvěle bránit, a když třeba Fetisov vyrazil dopředu, stáhl se na jeho místo do obrany. Pomáhal při zakládání protiútoku, byl to všestranný hokejista, byť na první pohled subtilní - měřil „jen“ 175 centimetrů.
O několik let později všichni zamířili do NHL. Což se někomu může zdát dnes jako samozřejmost, ale třeba jejich reprezentační kolega - obránce Vasilij Pěrvuchin odešel do tehdy méně kvalitní japonské hokejové ligy.
Časy v zámoří
Bohužel již nehráli spolu, což některé z nich dost zlomilo.
Asi nejlépe se dařilo S. Makarovovi. Ve svém klubu Calgary Flames překonal všechny rekordy v produktivitě a vyhrál Calder Memorial Trophy určenou nejlepšímu nováčkovi roku. Zajímavost - protože jako legenda vyhrál ve věku dvaatřicet let trofej pro nováčky, zavedlo vedení NHL takzvané Pravidlo Makarov, které určilo, že tuhle cenu nemůže vyhrát hráč nad šestadvacet let.
Zpočátku se dařilo i Krutovovi - který zde v sezoně 1989/1990 hrál za tým Vancouver Canucks. Vyhrál kanadské bodování i cenu pro nejlepšího střelce a stal se členem Síně slávy IIHF. Bohužel pak šla jeho hvězda kvůli alkoholu a zraněním dolů. Dlouhodobě holdoval alkoholu, krátce po svých dvaapadesátých narozenin musel být hospitalizován a nedlouho poté zemřel.
Naopak I. Larionovi se úplně z počátku za velkou louží nedařilo. Později dokonce nakrátce přestoupil do švýcarského HC Lugano, avšak v sezoně 1993/1994 se vrátil do NHL, tentokrát do San José.
O dva roky později se stal součástí týmu Detroit Red Wings, kde se znovu shledal s Fetisovem a vyhrál i svůj první Stanley Cup. Nakonec Larionov vyhrál Stanley cup třikrát - a to vždy věrně v dresu Detroit red Wings! Byly to sezóny 96/97, 97/98 a nakonec v sezóně 2001/2002. Skvělý výkon!
V roce 2008 byl Larionov po zásluze uvedený do hokejové síně slávy NHL.
Dodejme, že vítězem Stanley Cupu v letech 96/97 a 97/98 se s ním stal i obránce Vjačeslav Aleksandrovič Fetisov. Do hokejové síně slávy NHL (Hall of Fame) byl V. Fetisov uveden v roce 2001. Byl též zvolen do „Týmu století.“
Pro informační komplexnost dodejme na závěr, že druhý obránce z této hvězdné Rudé mašiny Alexej Kasatonov nikdy Stanley Cup nevyhrál.
Závěrem
Ve své době, tedy v osmdesátých letech minulého století, byla tahle pětice na ledě prakticky neporazitelná.
V jejich erbu byla inteligentní hra složená především z bravurního pohybu na bruslích a nebývale přesných a nápaditých přihrávek.
Maximální podíl na jejich úspěších však měly hlavně epesní sehranost a umění perfektně spolupracovat.
I zde platilo okřídlené - V jednotě byla a je skutečná síla!
Anketa
Prameny:
https://www.bauerhockey.cz/pribeh-tichonovy-green-line-nejlepsi-hokejove-petky-vsech-dob
https://www.idnes.cz/hokej/reprezentace/jsme-zase-rodina-rika-kasatonov-ktery-kdysi-stal-proti-zbytku-slavne-petky.A100914_125408_reprezentace_lge
https://sport.aktualne.cz/hokej/igor-larionov-60-hokej/r~356f1148347c11eb9d470cc47ab5f122/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10085081044-sovetska-sborna-ruda-masina/
https://www.idnes.cz/hokej/reprezentace/tichonov-umrti-hokej-rusko-vnuk.A141124_093222_reprezentace_mne
https://cs.wikipedia.org/wiki/Igor_Larionov
