Článek
Blog „Legendární medvěd“ slaví dnes 12 milionů čtenářů.
Když mi ta čísla dnes naskočila, chvíli jsem měl podezření, že jde o chybu. Nějaký algoritmus musel zakuckat, možná zrovna jedl rohlík.
Ale ne – opravdu je to tak. Dvanáct milionů přečtení. Číslo, které je větší než Brno, větší než Jihomoravský kraj… a když se na to podívám brněnsky skromně a zároveň sebevědomě: větší než celá Česká republika.
Abych byl upřímný – nikdy by mě nenapadlo, že na Med(víd)ium (ano, já vím, je to Seznam Medium, ale mně se to hravé medvědí označení prostě líbí víc) vyroste v něco takového.
Ergo kladívko, že jeden blog, původně psaný mezi pivem s mlékem a kafem s pěnou (vlastně naopak) , mezi soudní síní a tramvají číslo 3, nakonec přitáhne tolik lidí, kteří čtou, smějí se, nesouhlasí, hádají se, přikyvují nebo kroutí hlavou.
A především – vracejí se. I když říkají, já ty „medvědovo nesmysle“ již nebudu nikdy číst.
Tahle platforma je trochu zvláštní.
Je to jako bazén, kluziště, hospoda, kavárna i soudní chodba zároveň. Člověk nikdy neví, kdo právě přijde/připlave/přibruslí.
Co si dnes přečte, co ho nadchne, rozčílí nebo pobaví. A v tom je její kouzlo. A vy, čtenáři a čtenářky, jste její srdce, plíce, játra, prostata, ledviny, brzlík a vlastně i ty šedé mozkové závity, které ji drží při životě.
Chci vám poděkovat. Upřímně, opravdu a bez ironie.
Děkuju všem, kteří jste četli první příspěvky, psané ještě nejistou rukou (resp. kláVESNICÍ).
I těm, kteří přišli později a říkají si: „Ten Medvěd je sice občas svůj, ale čte se dobře.“
Děkuju těm, kdo se smějí, i těm, kdo se zlobí. Těm, kdo sdílí, i těm, kdo jen tiše kliknou a čtou u ranního čaje. Děkuju těm, kdo mi píší krásné vzkazy, i těm, kdo se ozvou tvrdší kritikou – i ta je důležitá.
Jste úžasní. A já si uvědomuji, že bez vás by to tady byl jen další zapomenutý kout internetu.
Vy jste z toho udělali místo, kde to žije.
A tak zatímco jiné blogy řeší, jak přežít algoritmus, já tady stojím, koukám na 12 milionů přečtení a říkám si: Tohle je neuvěřitelné. Tohle je díky vám.
Slavím medvědí slavnost. A slavit ji budu s vámi dál – s novými fejetony, komentáři, glosami, občasnými úlety a občasnými právnickými vložkami, kterým se člověk nevyhne, když celý život žije mezi paragrafy i lidmi.
Takže ještě jednou:
Děkuju, že mě čtete. Děkuju, že jste se mnou. Děkuju, že Medvěd žije.
Ať nám Vás (i mne) tento blog ještě dlouho pobaví i poučí.
Váš Legendární medvěd.
Anketa
PS - A na závěr odkaz na můj nejčtenější článek všech dob - skoro pul milionu přečtení - od Aše až po Michalovce.
