Článek
Nový trestný čin „neoprávněná činnost pro cizí moc“ je příkladem dobrého úmyslu, který se ztratil někde mezi paragrafy.
Zákon č. 24/2025 Sb. měl posílit ochranu státu před skutečnými hrozbami – tedy před aktivitami, které směřují k podkopání jeho bezpečnosti ve prospěch cizí moci. Jenže způsob, jakým byl nakonec napsán, bohužel otevírá prostor pro zneužití, a to v míře, která by měla budit pozornost každého, kdo má základní představu o právním státě.
Nikdo rozumný nepopírá, že stát potřebuje nástroje proti těm, kdo by jej chtěli vědomě oslabit či rozvracet. To však neznamená, že lze napsat trestní ustanovení tak vágně, že prakticky nevymezí hranici mezi trestnou činností a běžným občanským životem. V tomto případě je jádrem problému právě neurčitost – „činnost pro cizí moc“, „neoprávněná činnost“, „zpravodajské prostředky“. To nejsou právní pojmy s jasným obsahem. To jsou pojmové „mlhy.“
V právu platí staré pravidlo: čím vágnější definice, tím větší prostor pro svévoli.
A svévole je přesně to, čemu má právní stát bránit.
Zákon tak paradoxně vytváří hrozbu, že pod jeho působnost můžou spadnout i činnosti, které s bezpečnostním rizikem nemají nic společného.
Mezinárodní spolupráce nevládních organizací? Publikování kritického článku v zahraničních novinách? Účast na mezinárodní konferenci, kde padne ostrý názor na českou politiku? Vše teoreticky může být vykládáno jako „činnost směřující ve prospěch cizí moci“, pokud se tak rozhodne někdo dostatečně horlivý – nebo dostatečně motivovaný.
A v tom tkví největší nebezpečí: politizace trestního práva.
Právo má být štítem, ne klackem. Trestní zákoník má chránit, ne selektivně zastrašovat. A přesto tato nová úprava dává politikům pokušení – možnost vztáhnout paragraf na nepohodlné jedince či organizace. Stačí, aby někdo označil kritiku za „spolupráci s cizí mocí“, a problémy jsou na světě.
Takové zákony nevytvářejí bezpečnější stát.
Vytvářejí nejistější společnost, která si začne dávat pozor na slova, aby náhodou nevybočila z mantinelů, jež nikdo pořádně nevidí. A když si lidé začnou autocenzurovat názory jen proto, že nechtějí riskovat trestní stíhání, není to ochrana demokracie, ale její postupné oslabování.
Zákon č. 24/2025 Sb. měl být precizním chirurgickým nástrojem.
Místo toho z něj vznikl tupý sekáček.
A v právním státě by se tupé sekáčky rozhodně neměly používat.
