Článek
A pak i ten český kontext, kdy se žena s ambicemi snadno ocitne pod palbou přirovnání k těm, které jsou terčem nenávisti. K Aleně Schillerové, Markétě Pekarové Adamové a jiným… Každá žena je jiná, ale každá má co říct.
Takové nastavení není rovnost.
Je to systém, který se pořád dívá mužskou optikou — a podle ní staví pravidla.
Systém, kde je úspěch žen výjimkou, ne samozřejmostí.
Přitom by měl být postaven tak, aby byl pro ženy co nejvíc přátelský.
Aby ženy byly vidět a slyšet — a hlavně vyslyšeny.
Aby měly stejné příležitosti bez ohledu na to, jestli se rozhodnou mít děti, nebo ne.
To znamená třeba:
- nastavit spravedlivé podmínky pro kariérní růst a transparentní platy,
- podporovat flexibilní pracovní úvazky a dostupnou péči o děti,
- mít rovné zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích,
- ukončit bagatelizaci sexismu a obtěžování na pracovišti,
- investovat do vzdělávání a programů, které bourají genderové stereotypy.
Rovnost není o tom, že ženy „mohou, když se hodně snaží“.
Rovnost je o tom, že nemusí bojovat s překážkami, které muži nemají.
A tuhle rovnost můžeme vybudovat.
Ne proto, že je to „hezké gesto“.
Ale proto, že společnost, která naslouchá všem hlasům, funguje lépe pro všechny.
Aktivujte pro větší zobrazení obrázku,
