Článek
Často říkají, že chtějí vypadat co nejvíce asexuálně a někdy dokonce zvolí jen mikinu a kalhoty. Ne proto, že by to byla jejich preferovaná volba, ale proto, že se bojí mužů venku. Bojí se pokřikování. Bojí se obtěžování. Bojí se násilí a znásilnění.
A to je přece zvláštní a nespravedlivé. Místo toho, abychom se zaměřili na lidi, kteří páchají násilí, musí se potenciální oběť přizpůsobovat. Musí se snažit nevybočovat a neprovokovat, musí přemýšlet o tom, jak se obléct, aby si snížila riziko, že jí někdo ublíží. A dělá to jen proto, že má oprávněnou obavu o svůj život a zdraví.
Je potřeba říct to jasně. Žena, která je oběť násilí, si za to nikdy nemůže sama. Ať už byla oblečená jakkoli. I kdyby venku chodila vyzývavě, extravagantně nebo úplně nahá. Násilí není o oběti. Násilí je o tom, kdo se ho dopouští.
Přál bych si, aby si to co nejvíce z nás uvědomilo. Aby se ženy nemusely bát kvůli tomu, co mají na sobě. Aby nemusely přizpůsobovat svůj život tomu, že někteří muži nedokážou respektovat jejich hranice. A pokud tohle někdy zažíváš i ty, je to chyba těch, kteří ubližují. Nikdy tvoje.
