Článek
Ženy jsou plnohodnotné a rovnocenné lidské bytosti. Ne projekt nějakého muže. Ne role, do které se musí napasovat. Ne prostředek k uspokojení, úklidu nebo vaření. Ne doplněk k někomu jinému. A přesto slyšíme, že je vlastně v pořádku, když se s nimi nezachází stejně.
V medicíně se opakovaně mluví o tom, že ženská bolest bývá bagatelizovaná. Že se ženám méně věří. Že slyší „to je normální“, „to přejde“, „to máte v hlavě“. Endometrióza se roky nebrala vážně, i když jde o onemocnění, které může zásadně ovlivnit kvalitu života. Ženy čekají roky na diagnózu. Mezitím fungují. Pracují. Pečují. A bolí je to.
V poporodní péči se o ženách někdy mluví spíš jako o prostředku k narození dítěte než jako o lidech, kteří sami potřebují ochranu, respekt a podporu. Jako by tělo ženy po porodu už nebylo důležité. Jako by její hranice, bolest a vyčerpání byly vedlejší.
V práci slyšíme, že je normální, když muž bere víc, protože si o to řekl. A žena míň, protože „nechtěla působit náročně“. Jako by sebevědomí bylo vrozené jedněm a drzost druhým. Přitom rozdíly v odměňování nejsou o schopnostech, ale o systému, který jedněm vychází vstříc a druhé učí mlčet.
V péči se bere jako samozřejmé, že když se něco rozpadne, zůstane na to žena sama. Že se nějak zařídí. Že to „zvládne“. A když nezvládne, ptáme se proč. Neptáme se, proč systém znovu selhal.
Tohle všechno nejsou jednotlivosti. Já v tom vidím vzorec. Vzorec přehlížení. Vzorec zlehčování. Vzorec, ve kterém se půlka populace musí doprošovat toho, aby byla vyslyšena. Aby jí bylo věřeno. Aby její bolest byla brána vážně. Aby její práce, péče a únava měly hodnotu.
A mně to přijde hluboce špatně.
Respekt k ženám neznamená jen povrchní galantnost nebo komplimenty. Znamená to brát jejich zkušenost vážně. V medicíně. V porodnictví. V práci. V péči. Ve veřejném prostoru. Znamená to přestat se ptát, jestli „to není přehnané“, a začít se ptát, proč to tak dlouho přehlížíme.
Společnost, která neumí respektovat ženy, není neutrální. Je nespravedlivá. A dokud budeme normalizovat to, že ženy musí o základní respekt bojovat, místo aby ho dostávaly automaticky, máme před sebou ještě hodně práce.
Ženy si zaslouží respekt. Ne proto, že jsou matky. Ne proto, že pečují. Ne proto, že vydrží hodně. Ale proto, že jsou lidé. A to by mělo stačit.
