Článek
Jenže práva žen se neztratila samovolně. Někdo jim je musel odebrat. A proto bych byl raději, kdybychom místo toho říkali: muži, kteří chtěli ženy systematicky zbavovat práv, tu byli vždy.
Ženy totiž v průběhu historie opakovaně projevovaly touhu po rovnosti. Když se začaly emancipovat, získávat přístup ke vzdělání, vydělávat peníze a stávat se méně závislými na mužích, narazily na odpor. Některým mužům tato změna vadila – a tak udělali vše pro to, aby ženy opět zatlačili zpět.
Ať už to bylo ve chvíli, kdy ženy začaly nacházet drahé kovy – a muži jim zakázali těžbu. Když chtěly tvořit hudbu nebo literaturu, nutili je vydávat díla pod mužským jménem – manžela, bratra nebo anonymně. Když se chtěly veřejně projevit, muži jim to zakazovali a omezili je na domácnost. Když začaly vařit pivo, byly prohlášeny za čarodějnice – a začaly hony na ženy.
Tato dynamika se přenáší i do současnosti. Když ženy chtějí rozhodovat o svém těle, ozývají se muži – jako Donald Trump nebo organizace typu Hnutí pro život – kteří jim to chtějí znemožnit. Když ženy požadují spravedlnost, objeví se nová vlna mužské nenávisti a pokusů omezit jejich práva.
Emancipace žen je dlouhý, nikdy nekončící proces, který se nevyvíjí lineárně, ale ve vlnách – a každá vlna naráží na odpor. A přestože historie opakovaně ukázala, že ti, kdo ženám bránili v rovnoprávnosti, se dnes jeví jako negativní postavy, stále jako společnost selháváme v tom, abychom se z toho skutečně poučili. Pokud jde o práva žen, dějiny se až příliš často opakují.
