Článek
Jakoby od začátku hledal způsob, jak jí nepomoci. Jako by nebyla člověkem v těžké situaci, ale hned někým, koho je třeba prověřovat.
Jako extrémní mi přišlo, když se jedné matce stalo, že se jí úřednice u přepážky zeptala, jestli svého expartnera dala k soudu a jestli by to mohla dokázat. Jenže ne každá žena může mít s expartnerem korektní vztahy. Některé se ho bojí. Bojí se ho dát k soudu. Jejich motivace nedat exmanžela k soudu je často lidsky pochopitelná: nechtějí, aby jejich děti musely říkat, že jejich táta je ve vězení.
Výživné přitom není žádný bonus. Je to prostředek k tomu, aby děti mohly vyrůstat v důstojných podmínkách. V zájmu systému by mělo být, aby bylo co nejméně traumatizovaných matek a co nejvíce dětí, které mají možnost prožít zdravé a klidné dětství.
Proto je důležité, aby se důvěra v systém podpory budovala, a ne naopak. Aby ženy, které už tak nesou obrovskou zátěž, nemusely čelit dalšímu ponižování a podezírání. Pomoc má být oporou, ne dalším břemenem.
Jsou tu opatření, která by to mohla změnit: Zálohované výživné, které stát vyplatí dítěti okamžitě, a teprve potom řeší, jak peníze získat od neplatiče. Jednodušší a důstojnější proces žádostí, bez ponižujících otázek a nekonečných dokazování. Dostupná právní pomoc pro ženy, které se bojí čelit expartnerovi samy. A hlavně systém, který se dívá na matku samoživitelku ne jako na podezřelou, ale jako na rodiče, který dělá maximum pro svoje děti.
Pokud chceme žít ve spravedlivé společnosti, musíme tohle změnit.
