Článek
Jenže pozadí, které jsem se později dozvěděl, bylo mnohem smutnější.
Ona je maminka samoživitelka. A v jeden moment, kdy neměla peníze ani na základní životní potřeby, se jí to zdálo jako jediná možnost. Nebyl to krok svobody, ale zoufalství. Ne projev síly, ale důsledek toho, že byla zahnaná do kouta.
A co mě zasáhlo možná ještě víc, byla reakce jejího okolí. Rodina i přátelé ji za to odsoudili. V situaci, kdy potřebovala podporu, dostala odsudky. To je další nespravedlnost, se kterou se ženy v podobné situaci potýkají.
Kolik takových žen je u nás nuceno vstoupit do pornoprůmyslu nebo do sexworku (dříve se tomu říkalo prostituce) jen proto, že jim systém nepomáhá? Kolik z nich se živí sexuální prací ne proto, že by to byla jejich svobodná volba, ale protože jinou možnost nemají? Protože systém jim místo podpory hází překážky?
Sexuální průmysl u nás navíc není dobře legislativně ošetřený. Ženy v něm mají minimální ochranu. To otevírá prostor k tomu, aby byly tlačeny do styku, který si nepřejí, nebo aby nebyly respektovány domluvy. A když se to stane, nemají se na koho obrátit.
Říkat, že řešením je zákaz sexworku, je nesmysl. Zákaz nic nevyřeší, jen ženy ještě víc ohrozí. Tyto ženy potřebují péči a ochranu. Aby nebyly nuceny do sexuální práce jen proto, že jinak by neměly z čeho žít. A pokud už se v sexworkingu ocitnou, aby měly jistotu bezpečí, respektu a právní ochrany.
Protože skutečný problém není v těch ženách. Je v systému, který je nechá spadnout až na dno a pak je za to ještě odsoudí.
