Článek
Základem toho všeho je bydlení. Proto chci, aby v Česku bylo dost obecního bydlení, které nebude fungovat jako další nástroj k zisku, ale jako služba lidem. Bydlení, které bude pod tržní hodnotou a které zajistí, že nikdo neskončí na ulici nebo na ubytovně jen proto, že nemá dost peněz. Protože bydlení není luxus, ale základní lidská potřeba, od které se odvíjí všechno ostatní.
Důležitá je i sociální prevence. Děti by měly mít možnost vyrůstat v prostředí, kde mohou trávit čas smysluplně a bezpečně. Kde dostanou šanci mít lepší život, než je ten, do kterého se narodily. Stejně tak musí existovat principy, které nahradí příjem, když vypadne. Ať už jde o zaměstnání, nebo o výživné. Rodičovská by měla reálně nahradit příjem ze zaměstnání a flexibilní pracovní úvazky by měly být samozřejmostí, ne výjimkou.
Prevence závislostí a dostupná síť pomoci pro lidi, kterým je špatně, jsou další nezbytnou součástí. Nemluvím jen o fyzickém zdraví, ale i o psychice. Pokud je někomu opravdu těžko, měli bychom umět podpořit už v domácím prostředí, ještě dřív, než se krize prohloubí.
Velkou roli hraje také legální trh práce. Je potřeba podporovat zaměstnance a nevytvářet pro ně pasti, zatímco zodpovědnost musí nést ti, kdo byznys provozují. To je fér.
Tohle všechno povede nejen ke zlepšení životní situace stovek tisíc lidí, ale i k něčemu daleko hlubšímu. K pocitu, že společnost své lidi nenechává na holičkách. Že nejsou nikomu ukradení. A že i když se člověk ocitne v nouzi, může věřit, že není sám.
