Článek
Ženy byly silné. Byly lovkyně, stály u zrodu práce v dolech. Díky menší postavě měly často konstituční výhodu. Byly také výborné v řemeslech a jejich stopa je jasná třeba v pivovarnictví. Vaření piva bylo dlouho ženskou doménou, než jim muži začali tuto práci zakazovat. A tak dnes mluvíme hlavně o mužích jako o pivovarnících nebo hornících.
V některých společnostech byly ženy rovnocenné. Byly lídryně a vládkyně. Rozhodovaly o budoucnosti celé komunity. Stereotypy o mužích a ženách, které bereme jako samozřejmé, jsou ve skutečnosti mnohem mladší, než si myslíme. Vznikaly hlavně v posledních dvou stech letech. Třeba v habsburské monarchii byla oficiální politika postavená na nerovnosti pohlaví. Z té doby se začalo tradovat, že „ženy patří do kuchyně“.
Ženy ale byly i významné spisovatelky, lékařky, skladatelky, malířky nebo vědkyně. Jen jsme je nenapsali do učebnic. Nebo jsme jejich jména přepsali na mužská, jejich díla anonymizovali, a v paměti nám zůstaly jen ty, které pasovaly do mužského konceptu. Vzpomeňme třeba spisovatelku Boženu Němcovou, která čelila obrovským společenským tlakům. Nebo malířku Zdenku Braunerovou, jejíž práce byla často zastiňována mužskými kolegy. Lékařka Anna Bayerová se musela stát jednou z prvních Češek s diplomem ze zahraničí, protože doma jí studium medicíny nebylo umožněno. A kolik dalších žen už nikdy ani jménem neznáme.
Tohle je na celé historii ten největší bizár. Že muži přepsali příběh k obrazu svému a my se teprve dnes dozvídáme, jak to doopravdy bylo. Ale učebnice už nám asi nikdo pořádně nepřepíše, aby doplnil všechna ta zapomenutá jména. A to je velká škoda.
