Článek
A právě proto chci druhým pomáhat. Chci, aby tady byl systém, který nenechá lidi padnout na dno. Který neřekne, že si za svoji situaci mohou sami, ale který nabídne ruku, když ji nejvíc potřebují. Protože upřímně – já nemám srdce říct matce samoživitelce, která za mnou přijde a svěří se, že nemá peníze na dort a dárek pro své dítě, že to si měla rozmyslet dřív. Nemám srdce říct jí, že si za to může sama.
Já si totiž nemyslím, že lidé si za to můžou sami, když jejich život je těžký. Nemyslím si, že je to jejich vina, když nemají dost prostředků na bydlení nebo na jídlo. Znám příběhy, kde se někdo ocitl v nouzi ne proto, že by se nesnažil, ale proto, že mu okolnosti nastavily překážky, které sám nedokázal překonat.
Společnost, která se dívá na chudobu a zranitelnost jako na osobní selhání, je společnost bez empatie. Já ale věřím, že můžeme vytvořit prostředí, kde lidé dostanou šanci. Kde budeme chápat, že někdy stačí málo a osud člověka se zlomí. Že někdy nejde o špatná rozhodnutí, ale o okolnosti, které nemohl nikdo předvídat.
Pomoc a podpora není slabost. Je to základ spravedlivé společnosti.
