Článek
Kolik malířek, spisovatelek nebo skladatelek nikdy nedostalo šanci tvořit?
Kolik vědkyň nemohlo dokončit výzkum, protože granty a pozice dostávali muži?
Kolik vynálezů a start-upů nikdy nevzniklo, protože investoři financují hlavně muže a ženy odrazují stereotypy?
A to není jen kulturní ztráta.
Je to i ekonomická sebevražda:
méně žen v práci = nižší HDP, méně daní,
gender pay gap = nižší spotřeba a vyšší riziko chudoby,
méně žen ve vedení = méně různorodých pohledů a horší rozhodnutí.
V Česku se pořád díváme na svět mužskou optikou. A podle ní stavíme pravidla.
Výsledkem je systém, kde úspěch žen není samozřejmost, ale výjimka – a často terč nenávisti.
To je absurdní. Protože tímhle si střílíme do vlastní nohy.
Rovnost není „hezký bonus“.
Je to základní podmínka pro to, aby společnost fungovala na plný výkon.
Když slyšíme všechny hlasy, máme víc nápadů, víc řešení, víc budoucnosti.
A dokud to nepochopíme, budeme si dál dobrovolně zavírat dveře k lepší a silnější společnosti.
