Článek
Ráno před prací vzbudit děti, nachystat snídani vypravit je a potom do práce. Odpoledne druhá směna doma – vaření, úklid, péče o děti, nákupy. Mezitím řeší, jestli dítěti nezapomněly podepsat úkol, objednat ho k zubaři, nebo koupit pomůcky. Mentální zátěž, kterou nesou, je obrovská. A není vidět. Protože se bere jako samozřejmost.
Jenže ženy nejsou žádné otrokyně. Nemají povinnost obětovat samy sebe, aby všechno fungovalo. I ony mají právo na odpočinek, na ticho, na chvíli, kdy po nich nikdo nic nechce, nikdo nic nepotřebuje a nikdo jim nesahá na nervy, ani na tělo.
To, že to všechno zvládají, není důkaz jejich křehkosti.
Je to důkaz obrovské vnitřní síly, výdrže a odvahy.
Ale právě proto je potřeba říct: takhle to být nemá.
Tělo, které nikdy neodpočívá, dřív nebo později zkolabuje.
Psychika, která je pořád v pohotovosti, se vyčerpá.
A společnost, která nechává péči ležet na bedrech jedné poloviny lidí, není spravedlivá.
Práce doma má být rovnoměrná. Včetně mentální zátěže. Včetně plánování. Včetně odpovědnosti.
Protože ženy nejsou robotky.
Jsou to lidské bytosti, které si zaslouží stejné podmínky, stejné uznání, stejné právo na odpočinek jako kdokoli jiný.
A pokud chceme, aby společnost fungovala dlouhodobě, musíme přestat ždímat ty, na kterých stojí. Protože nejde jen o rovnost. Jde i o zdravý rozum. A o to, že bez spravedlivého rozdělení péče se žádná důstojná společnost nikdy nepostaví.
Aktivujte pro větší zobrazení obrázku,
