Článek
Doc. JUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., LL.M. je právník specializující se na bioetiku, zdravotnické právo a nové technologie. Dlouhodobě se věnuje legislativním dopadům inovativních technologií ve zdravotnictví a spolupracuje s mezinárodními organizacemi, jako je UNESCO či Rada Evropy, kde přispívá k tvorbě doporučení v oblasti tzv. neuropráv.
Je autorem odborných publikací i veřejně dostupných analýz a zároveň provozuje portál www.zdravotnickepravo.info, který slouží jako centrum informací o právních aspektech zdravotnictví a biomedicíny.
Nyní poskytl pro iniciativu NeuroPrávo.cz rozhovor, ve kterém nastínil svůj vhled do oblasti neurotechnologií a neuropráva.
V čem vidíte největší právní výzvy spojené s nástupem neurotechnologií?
Neurotechnologie jsou rychle rozvíjející se odvětví. Pokud se splní očekávání, což se již částečně děje, tyto technologie nám umožní číst, ovlivňovat nebo posilovat činnost mozku, a to představuje zásadní výzvu pro právo. Neurotechnologie ohrožují mentální soukromí, mohou zpochybnit naši autonomii a tak se debatuje potřeba redefinice pojmu soukromí. Dále vyvstávají otázky, kdo nese odpovědnost za rozhodnutí učiněná s pomocí rozhraní mozek-počítač a jakým způsobem reagovat na „vylepšování“ mozkových činností. Právo musí nově promyslet pojmy jako osobní integrita, vůle jako podstatný element právního jednání nebo odpovědnost. Také vyvstávají palčivé otázky potenciální diskriminace v důsledku použití (nebo naopak nepoužití) neurotechnologických prostředků.
Co si myslíte o současných právních nástrojích pro ochranu dat získaných neurotechnologiemi? Jsou podle vás dostatečné, nebo by měly být přísnější?
Určitě nejsou dostatečné. Například GDPR poskytuje jen částečnou ochranu, protože s daty z mozku se vážou zcela nové typy rizik – od čtení emocí až po predikci duševního stavu. Tato data si zaslouží zvláštní právní status, podobně jako genetické informace. Nebo je nutno uvažovat o zásadní redefinici chápání ochrany osobních údajů.
Jak vnímáte doporučení vědecké sekce UNESCO týkající se neuropráv? Mají podle Vás šanci se reálně promítnout do národních legislativ?
Doporučení UNESCO považuji za velmi důležité a pro mnoho států se jedná o první krok k otevření debaty o tzv. „neuroprávech“. Otázka zavádění nové kategorie tzv. neuropráv je ovšem složitá a je otázkou, zda stávající právní rámec není schopen tato práva prostřednictvím evolutivní interpretace již existujících konceptů chránit již nyní. Zda státy Doporučení přijmou a jak s ním naloží, záleží na politické vůli a informovanosti společnosti. Chile už taková práva zavedlo do ústavy.
Existují podle Vás už nyní reálná rizika zneužití neurotechnologií například ve firemním nebo státním prostředí?
Ano. Neurotechnologie, zejména zařízení pro snímání mozkové aktivity (např. EEG čelenky, fMRI, BCIs – brain-computer interfaces), se již dnes používají v praxi způsobem, který vyvolává právní i etické pochybnosti. Například některé čínské firmy testují EEG čelenky pro měření pozornosti zaměstnanců. Ve státním sektoru se uvažuje o využití technologií pro detekci emocí při soudních výsleších. A v armádě se vyvíjejí nástroje pro „vylepšování“ vojáků. To všechno ukazuje, že rizika nejsou hypotetická, ale skutečná a aktuální.
Myslíte si, že by měla vzniknout specializovaná platforma nebo pracovní skupina pro sledování vývoje neurotechnologií v právním kontextu i v rámci ČR?
Určitě by to nebylo na škodu. Měla by to být mezioborová skupina, jejíž úkolem by bylo sledovat vývoj technologií, připravovat doporučení pro legislativu a vzdělávat odbornou i laickou veřejnost.
Jak vidíte budoucnost neurotechnologií z hlediska práva a etiky, a jaké kroky bychom měli podniknout už teď, abychom se na ni připravili?
Neurotechnologie budou mít obrovský dopad – ať už v medicíně, školství nebo v práci. Může se změnit samotné chápání lidské identity. Právo i etika musí být připravené chránit základní práva jednotlivce, a to dřív, než dojde ke škodám. Proto je nezbytné již nyní nastavit mantinely právní a etické regulace a široce o této problematice diskutovat.
Co byste poradil studentům nebo právníkům, kteří by se chtěli na neuroprávo specializovat? Existují už dnes studijní nebo odborné materiály, které byste doporučil?
Doporučuji interdisciplinární přístup – studium práva, neurověd i etiky. Začít mohou s doporučením UNESCO nebo dokumenty od Rady Evropy a OECD. Vhodný základ pro další rozvoj je publikace Oxford Handbook of Neuroethics. A návazně sledovat další vývoj v rámci specializovaných iniciativ.
