Bartončík plácá. Vrchní soud nevyzobal důkazy

Kdo vypadá naštvaněji než poražený obžalovaný? Jeho advokát. Josef Bartončík, právník Jany Nagyové, tvrdí, že Vrchní soud v Praze v kauze Čapí hnízdo jednal „absolutně nezákonně“, protože si údajně „vyzobal“ jen část důkazů. Na první pohled to zní dramaticky, ve skutečnosti ale jde o právnickou mlhu.

V českém právu totiž platí jednoduché pravidlo: soud nesmí důkazy svévolně ignorovat. Pokud něco označí za nepodstatné, musí vysvětlit proč. To je ochrana proti tzv. opomenutým důkazům. Jenže odvolací soud má jinou roli než soud první instance – není jeho povinností všechno znovu projíždět. Může říct, které důkazy jsou pro posouzení věci klíčové, vytknout chyby a celý případ vrátit s právně závaznými pokyny. To není žádné „vyzobávání“, ale naprosto standardní praxe.

Jediný moment, kdy by měl Bartončík pravdu, by nastal tehdy, kdyby Vrchní soud měnil skutkový stav, aniž by sám důkazy provedl ve veřejném zasedání. Ale to se nestalo. Zatím pouze zrušil zprošťující verdikt, vyložil právní rámec a přikázal Městskému soudu v Praze, aby dokazování zopakoval a vyhodnotil v intencích, které odvolací soud vytyčil. Přesně podle trestního řádu.

A teď k Seznamu. Rozhovor s Bartončíkem je z podstaty jednostranný: obhájce hájí svou klientku a redakce přiznává, že text vznikl ještě předtím, než měla k dispozici písemné odůvodnění. Fair by bylo konfrontovat jeho teze přímo v článku s citacemi ze spisu. To se sice objevilo, ale až v jiném navazujícím materiálu. Výsledek? Kdo četl jen rozhovor, mohl nabýt dojmu, že odvolací soud postupoval nezákonně. Kdo četl i druhý text, viděl standardní práci odvolací instance.

Celý příběh tak není o „nezákonném vyzobávání důkazů“, ale spíš o tom, že advokát potřebuje mediální munici a redakce mu ji ochotně poskytla.

Zdroj: