Článek
Stalo se něco, co se nikdy stát nemělo. Něco, co teď každý den tíží moji hlavu i srdce. Byla to jedna noc, kdy jsme se na rodinné oslavě všichni trochu víc uvolnili. Smáli jsme se, pili, cítila jsem se sebevědomá, trochu lehkovážná. Ale místo hezké vzpomínky zůstal jen stín.
Je mi 21 a vyspala jsem se s přítelem své matky. Je mu 44 a byl tu – ne jako cizí muž, ale jako partner mé mámy. A já to věděla. Všechno ve mně ví, že to bylo špatně. Jenže zpátky už to nevezmu. V té chvíli mi možná připadal blízký, vtipný, milý, snad dokonce i přitažlivý. Ale druhý den přišlo procitnutí. Strašné. Nepříjemné. A neodčinitelné.
Od té doby se vše změnilo. On mi stále píše, říká, že mě má rád, a že by kvůli mně odešel od mé mámy. Jenže on to bere úplně jinak než já. Zatímco mně je na zvracení z toho, co se stalo, on se k tomu vrací jako k něčemu krásnému. Možná je to tím, že pro něj to nebyla taková zrada. Možná mu chybí výčitky. Nebo možná jen nevidí za hranici svých tužeb?
Mám strach. Nejen z toho, že se máma dozví pravdu. Ale i z toho, co bude se mnou. vyhodí mě z domu? Připadám si jako nejhorší dcera na světě. A přitom vím, že jsem to nechtěla. Že to byla chyba, obrovská, ale pořád jen lidská chyba?
Moje kamarádky mi radí: „Musíš mu to říct narovinu. Že to byla chyba, že tě to mrzí a že už se to nikdy nesmí opakovat.“ Jiná mi poradila: „Nenech ho, aby tě ovládal tím, že tě má rád. On zradil tvoji mámu, ne ty!“ A další mi řekla úplně jednoduše: „Prostě to neřeš…“
Škoda, že nejde vrátit čas!
