Článek
Německo (SRN)
Totální zákaz pro bývalé spolupracovníky Stasi.
Pokud jsi byl prokazatelně vedený jako spolupracovník Stasi, končíš.
Ne že „počkejme, jak to dopadne“, ale ani po třiceti letech nesmíš vykonávat veřejnou funkci.
A navíc mají Gauck-Behörde, speciální úřad, který spisy archivuje a prověřuje.
Politik nebo úředník jde dobrovolně s kůží na trh, protože ví, že co jednou udělal, to jednou vyleze.
U nás? Archiv StB je, všichni ho znají… a naši politici se mu jen smějí do obličeje.
Polsko
Lustrační zákon je tvrdý a vztahuje se i na politiky.
Chceš vládnout? Pak podepiš prohlášení, že jsi nebyl vědomým spolupracovníkem tajných služeb.
A když se zjistí, že jsi lhal?
Okamžitý konec kariéry.
Zákaz výkonu veřejné funkce na několik let.
U nás?
Můžeš lhát, lhát znovu a ještě lhát do kamery. Nic.
Desítky politiků to dělaly – a pořád seděli ve funkcích.
Slovensko
Mají vlastní evidenci StB.
Soudy jsou v tom přísnější.
A hlavně – společenský tlak existuje.
Když se na Slovensku prokáže spolupráce s StB, politik ví, že je hotovo.
U nás?
Některým to dokonce zvedne preference. „To je hejt, to je kampaň, to nám dělaj nepřátelé!“
Maďarsko
Podobné jako Polsko.
Lustrační prohlášení? Povinné.
Lhal jsi?
Letíš.
A máš zákaz funkce několik let.
Archiv?
Zpřístupněný. V tomhle jsou Maďaři paradoxně otevřenější než Česko.
Rumunsko / Bulharsko
Ano, dokonce i tam.
Politik musí mít čisté lustrační osvědčení.
Pokud jsi byl spolupracovník tajné policie, nemáš v politice co dělat.
A Česko?
U nás to vypadá takhle:
„Je to dávno.“
„Já o ničem nevěděl.“
„To jsem nepodepsal.“
„Ty svazky jsou zfalšované.“
„To je účelovka.“
„Kampáááň.“
A jede se dál.
Co na to říct?
Že jsme národ, který se nechal uspat.
Národ, který se pořád diví, proč se nikam neposouvá, ale zároveň volí lidi, kteří by v jiných zemích skončili u dveří ještě před pracovním pohovorem.
A teď si dovolím jednu prosbu naplno:
Lidi, proberte se.
Jestli vám nevadí, že vám vládnou bývalí agenti totalitní policie,
pak si nezasloužíme nic jiného než přesně to, co dnes máme.
Zdroj:
- V mnoha postsocialistických zemích existují zákony / instituce, které regulují vstup bývalých agentů či spolupracovníků tajných služeb do veřejných funkcí (např. přes lustrace, povinná prohlášení, veřejné registry). Wikipedia+2Wikipedia+2
- Některé země (nejen Polsko) mají instituce spravující archivy bývalých služeb, které umožňují veřejnosti ověřit, kdo byl evidován – a na základě toho lze vyloučit tyto osoby z funkcí. cnsas.ro+2Wikipedia+2
- Naopak v zemích s volnější aplikací lustračních zákonů (nebo s jejich absencí) se často stává, že bývalí agenti / spolupracovníci tajných služeb mohou dosáhnout vysokých veřejných funkcí – což je předmětem kritiky a debat o morální legitimity. open.bu.edu+2
