Článek
Ráno začalo nádherně. Sluníčko svítilo, káva voněla a čerstvý rohlíček přímo zpíval: „Sněz mě!“ Jenže to by nebyl správný „den blbec“, aby mi ho někdo neokořenil už od začátku. Rohlíček mi samozřejmě vypadl z ruky a přistál na zemi, jak jinak než namazanou stranou dolů.
Na schodech mě uvítal dárek od našeho kocoura – rozporcovaná myška. Ale nevadí, uklidíme. Ovšem kocour svůj lovecký úspěch nejspíš příliš emocionálně neunesl a nechal mi na chodbě druhý, tentokrát hnědý dáreček. Jako pravá dáma jsem na něm elegantně uklouzla a začala si říkat, že dnes ten den bude asi zajímavý.
Pak následovala kapitola „Tiskárna strikes back“. Toner samozřejmě hlásil chybu, takže ani tisk, ani skenování, prostě smůla. Jako alternativní řešení jsem se rozhodla zprovoznit jinou tiskárnu. Bohužel ji mezitím objevil králíček Theodor a v rámci ekologické recyklace rozkousal kabel. Paráda, kabel objednán.
Když jsem chtěla objednávku zaplatit, mobil mi sdělil, že má plnou paměť a stávkuje. Restart – nic. Nová instalace aplikace – ještě horší. Aplikace totiž chtěla aktivační kód, který jsem samozřejmě neměla. Rozhodla jsem se tedy, že zítra zajedu do banky a vyřídím vše najednou.
Po obědě mobil usoudil, že si ze mě udělá další srandu a najednou mi ukázal tři zmeškané hovory. Samozřejmě od maminky. Zvedá? Ne. Mobilizuji tedy dceru, protože máma je sice soběstačná, ale jistota je jistota. A jistota se ukázala jako správná – maminka na zemi, omdlelá, scéna jako z telenovely. Naštěstí záchranka rychlá, maminka tvrdohlavá a do nemocnice odmítla jet. Znamenalo to jediné – nocleh u maminky bez kartáčku na zuby a v pyžamu „co dům dal“.
Večer už vypadal poklidněji, dokud jsem nezjistila, že maminka má ještě venku kachnu útěkářku. Ta se rozhodla emigrovat k sousedům a pobíhat po ulici, kde ji samozřejmě všichni sousedé pozorovali z okna a bavili se jako u premiéry nového sitcomu. Honím kachnu po dvorku a v kopřivách, kachna řve jak o život, já taky a sousedi za oknem se popadají za břicho. Nakonec kachnu chytám vítězně a s hrdostí olympijského vítěze ji vracím do bezpečí jejího kachní hejna.
Po sprše jsem konečně zasedla k mamince. Celý večer jsme strávily povídáním a smíchem. Mamince společnost prospěla natolik, že ráno běhala jako mladice, a já si mohla odškrtnout další den, který sice začal špatně, ale skončil dobře.
A tak doufám, že zítra už „den blbec“ snad nebude.
