Článek
Evropa byla přespříliš dlouho namyšlená a líná. Mysleli jsme si, že dějiny už skončily. Že války patří do učebnic, ne do reality. Že mír a demokracie jsou věčné, zadarmo a bez práce. V pohodlném křesle jsme žili v iluzi, že se nás žádné zlo už nikdy nedotkne.
A pak přišel Putin. Roztrhl tuhle nafouknutou bublinu a ukázal, že agrese, moc a násilí jsou pořád živé. Že svět není „bezpečné hřiště“ se švýcarskou čokoládou a víkendem v Alpách. Že realita je mnohem tvrdší, než si chtěli evropští politici a intelektuálové připustit.
Ano, je to tragédie. Ale je to také lekce. Díky téhle válce konečně víme, že svoboda není samozřejmost, že bezpečnost se musí bránit a že naivní pacifismus nás neochrání. Jin a jang. V hrůze je ukryto poznání, že mír se musí zasloužit – znovu a znovu.
Proto je dobře, že ta válka přišla. Protože kdybychom dál spali, příští ráno by nás mohlo probudit až něco mnohem horšího.
