„Kuloár smrti“ znovu zabíjel: Přes 100 mrtvých, 230 zraněných a další česká oběť

Ve čtvrtek 10. září kolem půl čtvrté odpoledne stoupali dva čeští horolezci po takzvané normální cestě na Mont Blanc. V nebezpečném žlabu na ně začaly padat kameny.

Jeden z nich zasáhl přibližně čtyřicetiletého Čecha takovou silou, že jej strhl ze stezky. Muž padal několik desítek metrů a svým zraněním na místě podlehl. Jeho kamarád měl obrovské štěstí – kameny ho minuly a mohl přivolat pomoc.

Kvůli hustým mrakům nemohl vzlétnout záchranářský vrtulník z Chamonix. Na místo proto zamířil vrtulník civilní ochrany Dragon 74 až z Annecy. Horolezci už však záchranáři pomoci nedokázali.

Tragédie se nestala na neznámé nebo zakázané horolezecké trase. Odehrála se přímo na nejpoužívanější cestě k vrcholu Mont Blancu.

Místo se jmenuje Grand Couloir du Goûter, v překladu Velký kuloár Goûter. Nejde o žádnou chodbu ani tunel, ale o obrovský přírodní skalní žlab na západním svahu hory Aiguille du Goûter.

Mezi horolezci má mnohem výmluvnější přezdívku: kuloár smrti.

Nachází se mezi chatami Tête Rousse a Goûter nad francouzským městečkem Saint-Gervais. Každý, kdo se vydá na Mont Blanc nejznámější normální cestou, musí přes tento žlab přejít.

Samotný přechod ve výšce přibližně 3270 metrů měří jen asi 70 metrů. Nad ním se však zvedá téměř 700 metrů vysoký, prudce skloněný a silně rozrušený skalní svah. Sklon některých míst dosahuje 45 až 60 stupňů.

Horolezec se nejprve rozhlédne vzhůru, čeká, zda se něco neuvolní, a potom se snaží otevřený prostor překonat co nejrychleji. Jenže padající kameny často nejsou vidět ani slyšet včas.

Mohou se odrážet od stěn, měnit směr, tříštit se a strhávat další uvolněné bloky. Žlab je navíc soustřeďuje do jediného místa – právě tam, kudy vede cesta.

Skalní masiv tvoří silně rozpukaná rula a svor. V puklinách se po mnoho let nacházel led a permafrost, který fungoval jako přírodní lepidlo držící horninu pohromadě.

S rostoucími teplotami ale led taje. Do puklin proniká voda, hornina ztrácí oporu a jednotlivé kameny i celé bloky se začínají uvolňovat. Nebezpečí zvyšuje déšť, tání sněhu i dlouhé vlny veder.

Protože jde o západní svah, skála se výrazně zahřívá během dne. Nejprudší nárůst padání kamenů přichází několik hodin poté, co teplota v horní části žlabu vystoupí nad nulu.

Nejde přitom jen o drobné kamínky, před kterými člověka ochrání přilba. Žlabem se mohou řítit bloky velikosti lednice, automobilu nebo celé proudy kamení.

Nebezpečnost kuloáru není založena pouze na vyprávění horolezců. Vědci zde rozmístili seismické snímače, automatické kamery, teploměry, srážkoměr i počítadlo procházejících lidí.

Během 68 dní v létě 2019 zaznamenali 2648 pádů kamenů. To představovalo průměrně 39 událostí denně – jednu přibližně každých 37 minut.

V nejnebezpečnější části dne padaly kameny v průměru dokonce každých 17 minut. Nejsilnější události byly zaznamenávány především odpoledne a večer mezi 15. a 22. hodinou.

Český horolezec procházel kuloárem kolem 15:30, tedy v době, kdy už bývá skála rozehřátá a mohou se uvolňovat větší bloky.

Podle výzkumu vycházelo jako statisticky nejméně nebezpečné období přibližně mezi devátou a desátou hodinou dopoledne. Ani tehdy ale není průchod bezpečný – pouze o něco méně nebezpečný.

Zářijová tragédie navíc nebyla prvním letošním neštěstím českých horolezců na tomto místě.

Už 15. července kolem 2:30 ráno zasáhla padající skála tříčlenné české družstvo. Zahynul horský vůdce a jeden z jeho klientů, třetí člověk byl zraněn.

Ani přechod hluboko v noci je tedy neochránil.

Od roku 1990 do roku 2017 bylo v kuloáru a navazujícím výstupu na Aiguille du Goûter zaznamenáno 347 záchranných akcí, 102 mrtvých a 230 zraněných.

Ne všechny oběti zemřely po přímém zásahu kamenem. Padající blok může horolezce srazit, poškodit lano nebo jej pouze vyvést z rovnováhy. Na prudkém svahu potom stačí jediný chybný krok a člověk padá stovky metrů.

Francouzská státní zpráva dokonce upozorňuje, že navazující skalní hřeben nad samotným kuloárem má na svědomí více obětí než krátký přechod přes žlab. Nebezpečná tedy není jen ona sedmdesátimetrová „střelnice“, ale celý následný výstup.

Nabízí se logická otázka: Jestli se o mimořádném nebezpečí ví, proč nebyla cesta uzavřena?

Letos k omezení skutečně došlo. Po obrovských pádech kamenů mezi 7. a 11. srpnem uzavřel starosta Saint-Gervais horské chaty Tête Rousse a Goûter. Místní společnosti horských vůdců zároveň přestaly na Mont Blanc touto trasou vodit své klienty.

Starosta tehdy situaci označil za smrtelně nebezpečnou a vyzval horolezce, aby od svých plánů ustoupili.

Jenže 26. srpna byly obě chaty znovu otevřeny. Podle úřadů se nové velké proudy kamenů neobjevovaly a podmínky se vrátily k hodnotám obvyklým pro danou část sezony.

Současně však starosta i prefekt výslovně varovali, že otevření chat neznamená záruku bezpečnosti. Hora podle nich během pěti vln veder nashromáždila mimořádné množství tepla a další velké sesuvy mohou přijít kdykoliv.

Za nejrozumnější řešení dokonce označili odložení výstupu na chladnější část roku.

Pouhých patnáct dní po znovuotevření zemřel v kuloáru další český horolezec.

Také tato otázka se řeší už řadu let. Uvažovalo se o visutém mostě, tunelu, ochranné betonové galerii i o úplně jiné trase.

Žádné jednoduché řešení se ale nenašlo.

Visutý most by musel být zavěšen desítky metrů nad dnem žlabu, a přesto by stále mohl být v dosahu odskakujících balvanů. Betonová galerie by ochránila pouze krátký přechod, nikoliv následující výstup po rozpadajícím se hřebeni.

Jako náhrada byla prověřována také trasa přes hřeben Payot. Geologové ale zjistili, že je technicky obtížnější, hornina je tam stejně nestabilní a procházející horolezci by mohli uvolňovat kameny padající přímo do současného kuloáru.

Francouzská státní zpráva nakonec podobné stavby odmítla také kvůli zásahu do chráněné vysokohorské krajiny. Podle jejího závěru by přílišné „zbezpečnění“ Mont Blancu mohlo přilákat další nezkušené návštěvníky a vytvořit falešný dojem, že jde o obyčejnou turistickou atrakci.

Francouzi proto zvolili regulaci místo trvalého uzavření. Nocleh na chatách je možný jen s rezervací, počet lidí je omezen a doporučuje se třídenní výstup. Ten umožňuje překonat kuloár při cestě nahoru i dolů v časných ranních hodinách.

Ani sebelepší plánování však nedokáže zastavit kámen, který se právě v tu chvíli uvolní stovky metrů nad cestou.

A právě zde vzniká největší rozpor. Otevřená chata a fungující rezervace mohou v lidech vyvolat pocit, že je cesta bezpečná. Úřady přitom současně přiznávají, že další smrtící kamenná lavina může přijít bez varování.

Mont Blanc zůstává symbolem horolezectví a nikdo z něj nechce vytvořit oplocenou turistickou atrakci. Jenže Grand Couloir du Goûter už má na kontě více než sto mrtvých a dvě stě třicet zraněných.

A po letošním mimořádně horkém létě se znovu nabízí nepříjemná otázka:

Kolik dalších lidí musí v „kuloáru smrti“ zahynout, než převáží ochrana života nad tradicí a svobodou vstoupit do hor?

Zdroje a použité podklady