Článek
Je to právě patnáct let, co internetem otřáslo video „Přemluv bábu“ s Jiřím Mádlem a Marthou Issovou. V krátkém, satiricky laděném klipu z dubna 2010, natočeném režisérem Petrem Zelenkou, vyzývali mladé, aby přesvědčili své prarodiče, ať nevolí levicové strany. Mělo jít o nadsázku inspirovanou americkým videem „The Great Schlep“. Výsledkem však byla vlna odporu, obviňování z ageismu a z politické arogance.
V roce 2010, kdy video vzniklo, byla za levici v české politice jednoznačně považována Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), tehdy pod vedením Jiřího Paroubka. ČSSD byla hlavním favoritem voleb a měla silnou podporu právě mezi staršími voliči. K levici tehdy patřila i Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), která stabilně získávala kolem 10–15 % hlasů, především od důchodců a voličů nespokojených s transformací po roce 1989. Právě těmto dvěma stranám bylo video nejvíce namířeno – ačkoli je přímo nejmenuje, výzva, aby senioři „nevolili levici“, byla v tehdejším kontextu jasně čitelná jako apel proti ČSSD a KSČM.
Pomohlo to kampani?
Z hlediska mobilizace mladých voličů možná ano – video se rychle stalo virálním a přimělo mnoho lidí, kteří by jinak k volbám nešli, zamyslet se nad tím, koho podpořit. Přesná čísla, která by doložila, že se díky klipu zvýšila účast mladých voličů, ale neexistují. Politologové se shodují, že dopad byl spíš symbolický než reálný – a že spot paradoxně spíš posílil polarizaci, než že by skutečně přesvědčil seniory či jejich vnuky.
Navíc byl klip kritizován jako „skrytá kampaň“ ve prospěch pravice, ačkoli tvůrci tvrdili, že šlo o nezávislou občanskou iniciativu.
Dopad na kariéru Issové a Mádla
Ani jednomu z protagonistů video kariéru nezničilo – ale rozhodně ji ovlivnilo. Jiří Mádl se už tehdy pohyboval mezi herectvím a režií a postupně se vyprofiloval jako režisér celovečerních filmů. Od videa se sice nikdy úplně nedistancoval, ale podobně vyhraněné projevy se v jeho tvorbě od té doby neobjevily.
Martha Issová, tehdy čerstvě známá z filmových i televizních rolí, se po „Přemluv bábu“ na několik let stáhla z veřejné angažovanosti a dál se věnovala herectví. V rozhovorech video obhajovala, ale připouštěla, že reakce veřejnosti ji překvapila svou intenzitou.
Oba tedy přežili mediální lynč bez fatálních následků, ale jejich jména zůstala s klipem spojena natolik, že se jim při každých volbách připomíná jako varování – „když se umělec zaplete s politikou, musí počítat se vším.“
Co zůstalo?
Z dnešního pohledu je „Přemluv bábu a dědka“ především varováním před tím, jak snadno může být dobrý úmysl pohřben pod nevhodným tónem a neúctou. Video mělo pobavit, ale ponížilo. Mělo vyvolat debatu, ale vyvolalo odpor. Zůstalo po něm trpké memento toho, že ne každá nadsázka je zábavná – a že mladické přesvědčení bez empatie může napáchat víc škody než užitku.
A co kdyby se dnes objevil podobný spot? Řekněme třeba s názvem „Přemluv bábu a dědka, ať nevolí Babiše“? Dá se předpokládat, že by si rychle našel cestu na sociální sítě a oslovil určitou skupinu lidí – možná jako zoufalý apel mladší generace. Ale zároveň by vzbudil stejnou vlnu odporu jako tehdy. Byl by obviněn z generační arogance, předsudků a nedostatku respektu k jinému pohledu. V dnešní době, kdy je veřejný prostor ještě citlivější a rozdělenější než před patnácti lety, by podobné gesto pravděpodobně spíš přililo olej do ohně, než aby cokoliv změnilo.
Pojďme udělat volby, které nespojuje výsměch, ale respekt. Ne proto, že musíme volit stejně – ale protože můžeme volit důstojně.
Video „Přemluv bábu“ z roku 2010 níže:
