Článek
Velikonoční pondělí má pro křesťany zvláštní význam, protože je součástí oslav vzkříšení Ježíše Krista. V tento den si připomínáme, jak Ježíš vstal z mrtvých, což pro nás, křesťany, představuje znak naděje a vítězství nad smrtí. Tento den je tedy oslavou nového života a boží lásky, která přináší věčný život těm, kdo v něj věří. Je to den radosti a vděčnosti za to, že Kristus překonal smrt. A v tento den Ondřej spáchal sebevraždu.
Každé Velikonoce si na něj vzpomenu. Každé Velikonoce za něj zapálím svíčku jako tichou vzpomínku.
Vzpomínám na léto, kdy všechno začalo. Byla jsem ještě mladá holka… Byla to velká láska, plná smíchu, společných setkání, něžných doteků a rozhovorů, v nichž jsme si slibovali, že nás nic nerozdělí. Euforie, která nás naplňovala, nám dávala pocit, že bychom mohli být spolu navždy. A pak, jak to tak bývá, léto skončilo a zmizela i letní láska. Zůstaly jen vzpomínky na něco krásného, co už není.
Všechno, co přišlo potom, bylo jiné. Schůzky se staly vzácné, čas na lásku se vytratil v každodenní rutině. Svět kolem nás se změnil. A pak přišel telefonát. Telefonát, který všechno změnil. Na druhé straně byl hlas, který mi řekl, že Ondřej už není mezi námi.
Ondřej byl vždy vtipálek. Komik, který rozesmíval každého, kdo byl poblíž. Nikdy nebylo vidět, co se skrývá za tímto úsměvem. Byl šikanovaný ve škole, měl doma otce, který ho bil, ale nikdy o tom nemluvil. Všechno schovával pod vrstvou humoru, jako masku, která měla skrýt to, co prožíval uvnitř. Byl to mistr přetvářky. Nikdo si nevšiml, že jeho smích nebyl jen pro ostatní, ale především pro něj samotného – maska, kterou si nasadil, aby se vyhnul tomu, co ho trápilo.
I když chodil k psychiatrovi, nic se nezměnilo. Jeho vnitřní svět byl stále plný temnoty, nenávisti vůči světu, který ho obklopoval. A přitom nikdy neprojevil slabost. Byl to chlapec, který se zdál být vždy připravený jít dál, vypadalo to, že vše zvládá. Nikdo netušil, jak těžké to pro něj skutečně bylo.
Poslední den, Velikonoční pondělí, napsal dopis na rozloučenou, koupil dárky pro své blízké a ještě ráno vyvenčil psa. A pak, ve své samotě nad tím dopisem si vzal zbraň a rozhodl se. Kulka, která mu vzala život, byla jeho poslední volbou. Proč právě na Velikonoční pondělí? Co ho vedlo k tomu, že se rozhodl v den vzkříšení ukončit svůj vlastní život? Byla to jen náhoda? To nevysvětlil.
Ondřeji, jako každé Velikonoce, i nyní na tebe myslím a už mám koupenou svíčku.
Všímejte si lidí kolem sebe. Možná někdy stačí jen naslouchat, nabídnout pomoc nebo být blízko, když to nejvíc potřebují. Každý člověk prochází něčím, co nemusí být na první pohled vidět. Proto se nezavírejme do svých světů, ale buďme otevření k těm, kteří se mohou cítit osamocení. Možná jim právě teď může naše pozornost a pochopení zachránit život.
