Článek
Pražská doprava má jednu pozoruhodnou vlastnost. Dokáže člověka překvapit i ve chvíli, kdy si myslí, že už ho nepřekvapí vůbec nic.
Poslední ukázkou je rekonstrukce Kbelské ulice. Silnice potřebovala opravit, o tom není sporu. Asfalt se časem unaví, vozovky stárnou a výmoly nejsou zrovna symbolem moderní metropole. Jenže v Praze už dávno není hlavním problémem to, že se opravuje. Hlavním problémem je, jak se opravuje.
Krátce před zahájením rekonstrukce totiž zazněla z magistrátu dobře míněná rada. Nechte auto doma a využijte metro nebo tramvaj. Rozumné. Moderní. Pokrokové. Člověk by skoro získal pocit, že někde existuje plán, který všechny jednotlivé kroky spojuje do logického celku.
A pak přišla realita.
Oprava Kbelské začala 2. července. O dva dny později se zastavil provoz na části metra C od Letňan. Občan tedy dostal doporučení využít dopravní prostředek, který vzápětí přestal jezdit.
To už není dopravní politika. To je absurdní divadlo.
Je to podobné, jako kdyby vám lékař doporučil zdravý běh a cestou z ordinace vám podrazil nohy. Formálně se přece držel doporučeného postupu.
Tisíce lidí byly odkázány na náhradní autobusovou dopravu. Ta se následně statečně zařadila do kolon, které měla pomoci řešit. Cestující získali přesně to, na co si Praha v posledních letech zvykla nejvíce: zpoždění, nervozitu a pocit, že někdo na magistrátu považuje jejich čas za nevyčerpatelný zdroj.
A možná nejde jen o dopravu. Možná jde o způsob uvažování.
Když totiž člověk slyší o nepřetržitém stavebním režimu a následně vidí staveniště, kde by se dal nerušeně pořádat odpolední piknik, začne přemýšlet, zda některé projekty nepostupují podle starého českého hesla: hlavně o tom mluvit, vlastní práci doladíme později.
Kbelská se samozřejmě jednou opraví. Stejně jako se opraví jiné ulice. Skutečný problém však neleží v asfaltu ani ve výkopech. Leží v tom, že Praha už léta funguje jako město, kde jedna instituce netuší, co plánuje druhá, a kde se koordinace považuje za nepovinný doplněk.
Pražané přitom nechtějí zázraky. Nečekají létající tramvaje ani teleportaci. Chtějí jen to, aby se současně neuzavřela silnice a alternativa, kterou jim město samo doporučuje využít. Chtějí obyčejný zdravý rozum.
„Piráti kdysi slibovali chytré město. Jenže chytré město nepoznáte podle aplikací, prezentací ani tiskových konferencí. Poznáte ho podle toho, že funguje i ve chvíli, kdy se něco opravuje“ konstatuje Petr Lachnit.
A právě tady je problém.
Když se uzavře silnice, vznikne kolona. Když se uzavře zdravý rozum na magistrátu, zastaví se celé město.
Kbelská se opraví. Nový asfalt se položí, značky zmizí a auta se vrátí do svých pruhů. Horší je, že příčina pražského dopravního chaosu neleží na staveništi, ale na magistrátu. A tam zatím žádná rekonstrukce nezačala.
