Muž, který se postavil všem vládám světa.

Pavel Durov zírá na vládní ultimátum, které leží na jeho stole. Požadavek je jasný, má předat data uživatelů, kteří se účastní protivládních protestů. Tehdy devětadvacetiletý podnikatel ví co to znamená. Lidé, kteří se protestů účastnili a organizovali, by zmizeli. Místo aby mlčel, bere telefon a zveřejňuje tajnou žádost FSB online. Během šedesáti sekund má jeho příspěvek přes 200 000 sdílení. O pár desítek minut později obklopí jeho dům neoznačená auta a ozbrojená ochranka ho vyvádí ven.

Tímto jediným krokem Durov spustil největší vzdor proti vládnímu dohledu v historii internetu. Přijde o firmu v hodnotě 6 bilionů korun, uteče z Ruska pouze s jedním batohem, bude zatčen ve Francii, bude mít zakázán vstup do sedmnácti zemí a bude sledován FSB, CIA i Interpolem. Přesto vytvoří aplikaci tak odolnou, že když se ji Rusko pokusí zablokovat, omylem zničí vlastní internet.

Dnes jeho výtvor používá přes miliardu lidí, aby mohli svobodně mluvit. Vlády po celém světě ho chtějí zastavit, ale žádná na něj nedosáhne. Jak mohl jediný programátor porazit všechny vlády světa?

V roce 2006 hubený student filozofie z Petrohradské státní univerzity už čtvrtou noc nespí. Pavel Durov, tehdy dvaadvacetiletý, píše kód na vypůjčeném notebooku. Zatímco Mark Zuckerberg ovládá americké univerzity, Durov vidí příležitost na východě. V Rusku je čtyřicet milionů lidí online, ale žádná sociální síť tam pořádně nefunguje.

O půl páté ráno spouští projekt s názvem VKontakte. První uživatel byl on sám. Druhý byl jeho bratr Nikolaj. Do východu slunce se registruje tisíc studentů, do začátku zimy deset tisíc. Durov přeruší studium, těsně před diplomem. Diplom počká, internet ne.

VKontakte (VK) se šíří ruskými univerzitami jako požár. Durov odmítá složité funkce, každá akce musí jít udělat na dvě kliknutí. Dva roky bez reklam, protože růst je důležitější než zisk. Hudba byla zdarma, i když iTunes účtovalo dolar za skladbu. Uživatelé to milují, majitelé práv šílí.

Do roku 2008 má VK dvacet milionů uživatelů. Internetový gigant Mail.ru nabízí 50 milionů dolarů za firmu, Durov ani neodpoví. Do roku 2011 už VK má 100 milionů uživatelů. Nosí stále stejné černé tričko, řídí černý Mercedes, bydlí v černém bytě. Novináři mu říkají ruský Zuckerberg. On je opravuje: Zuckerberg je americký Durov.

Je prosinec 2011 a Moskva vře. 300 000 lidí zaplňuje ulice kvůli zmanipulovaným volbám. Organizují se přes skupiny na VK. Stránka Spravedlivé volby má přes 400 000 členů, opoziční vůdce Alexej Navalnyj 750 000 sledujících a Kreml panikaří.

FSB volá Durovovi přímo na mobil, aby zrušil protestní skupiny. Durov ale zavěsí. Když volají znovu, číslo si zablokuje. O pár dní později přichází tři agenti osobně. Velmi zdvořile, bez příkazu k domovní prohlídce. Vysvětlují, že protesty ohrožují stabilitu. Stabilita je přece důležitější než nějaké webové stránky. Durov konverzaci nahraje a zveřejní audio se zprávou: VKontakte se nikdy nestane nástrojem politické cenzury. Příspěvek získá milion lajků. Ale lajky nezastaví to, co přijde dál.

15. května 2012 se Petrohrad probouzí do chaosu. Z okna kanceláře VK létají papírová letadla složená z bankovek. Durov vyhazuje z okna 5 000 rublové bankovky – Což byla zhruba 3000 Kč bankovka. Na ulici se rozpoutá šílenství. Lidé se přetlačují, aby chytli padající peníze. Policie dorazí a Durov jen klidně skládá další letadýlka. „Chtěl jsem vidět, jestli peníze dělají lidi šťastnými“, řekne novinářům. „Nedělají. Dělají z nich zvířata.“

Video obletí svět. Státní média ho nazývají nezodpovědným a zkaženým západem. Bezpečnostní rada si otevírá složku s označením osoba zájmu, brzy přepsanou na aktivní hrozba.

Zatímco spí, majoritní podíl ve VK přechází do rukou oligarchy Ališera Usmanova, blízkého Putinova spojence. Durov ztrácí kontrolu nad firmou, kterou vybudoval.

Je prosinec 2013. FSB žádá VK o osobní data 39 ukrajinských uživatelů zapojených do protestů Euromajdanu. Durov si dopis přečte dvakrát. Ví, že nejde o teroristy, ale o studenty, dobrovolníky, mediky. Pokud předá jejich data, zmizí v podzemních výslechovnách.

Otevře svůj laptop, vyfotí dokument a zveřejní ho s komentářem: Ruské zákony se nevztahují na ukrajinské občany. Tři hodiny poté mu volá jeho právník, aby okamžitě příspěvek smazal, a že FSB jede přímo k němu. Durov místo toho zveřejní fotku psa v mikině s popiskem: Naše oficiální odpověď na všechny žádosti o přístup k uživatelským datům.

Pes se stane legendou ruského internetu.

Durov zatím netuší, že v zasedačce jeho správní rada hlasuje o jeho odvolání. Hlasování je jednomyslné.

1. dubna 2014 přichází do kanceláře, jeho karta nefunguje a stůl je prázdný. V obálce dostává oznámení o dobrovolné rezignaci. Nový šéf Ivan Tavrin mu říká ať rezignaci podepíše a Nabídne mu v přepočtu 6 bilionů korun. Pokud odmítne začnou se řešit daňové problémy a extremismus. Durov rezignaci podepisuje, Ale ne proto, že by se vzdal, na situaci byl připravený.

Jeho klíčový tým už den předtím odletěl na Kypr. Zdrojový kód nové aplikace je hotový. A Telegram už existuje.

V dubnu 2014 sedí Durov s dvanácti programátory v pronajatém domě v Buffalu. Žádný nábytek, jen notebooky a tabule s šifrovacími vzorci. Telegram není napsán od nuly, vyvíjel ho tajně pět let. Každý řádek kódu vychází z jedné myšlenky: Vlády jsou nepřítel.

Zprávy mají end-to-end šifrování, servery jsou všude po světě, žádné sídlo, žádné dveře, na které by mohla policie zaklepat. Durov financuje vše z vlastních peněz, žádní investoři, žádná rada. Když Apple požádal o zadní vrátka pro policii, Durov odpoví: Rozhodně ne.

1. srpna 2014 je spuštěn Telegram. První den má 100 000 stažení, za týden milion a za měsíc osm milionů. Uživatelé si aplikaci volí ne pro zábavu, ale pro svobodu. Zatímco WhatsApp má samolepky, Telegram má šifrování, které by NSA luštilo 10 000 let.

Brzy ho používají íránští disidenti, hongkongští demonstranti, ruští novináři. Dokonce i Edward Snowden ho z exilu doporučuje. A pak samozřejmě i extremisté. Durov ale trvá na svém, soukromí je absolutní.

Je rok 2018. Moskva nařizuje, aby Telegram vydal šifrovací klíče FSB.
Durov odpovídá, že soukromí není na prodej.

Rusko blokuje 15,8 milionu IP adres včetně Amazonu, Googlu i Microsoftu.
Výsledek? Banky přestávají fungovat, weby padají a ruský internet se rozpadá, ale Telegram funguje stále dál.

Lidé po celém Rusku vycházejí do ulic s papírovými letadly, symbolem aplikace. Policie neví, co dělat. Jak zatknout někoho za to, že hází papír?

V roce 2020 vláda kapitulovala a zákaz zrušila. Telegram přežil. Rusko ne.

Telegram mezitím roste, má skoro miliardu uživatelů. Každý zákaz přinese nové registrace. Durov žije jako digitální nomád. Nemá domov a žádný stát, kterému by důvěřoval. Pět pasů, žádné občanství. Soukromé lety, hotely a ticho. Muž, který dal světu soukromí, sám žádné nemá.

V srpnu 2024 Durov přistává v Paříži a netuší, že ho čeká zatčení. Francouzská policie ho obviňuje, že Telegram umožňuje kriminalitu, protože odmítá cenzuru. Drží ho 96 hodin. Na stovky otázek odpovídá stále stejně: Soukromí je absolutní. Nevybíráte, kdo si ho zaslouží.

Ironicky se za něj postaví i Moskva, ta samá vláda, která ho kdysi vyhnala. Edward Snowden sdílí, že jeho zatčení je útokem na svobodu slova. Elon Musk přidává sarkastický komentář: Evropa 2030 – popraven za lajk na memu.

Po čtyřech dnech je Durov propuštěn na kauci. Zůstává ve Francii, všechny pasy mu zabaví. Jeho první zpráva na Telegramu po propuštění je „Díky za podporu. Principy Telegramu zůstávají nezměněné. Soukromí není k vyjednávání.“ Za hodinu přibude dvanáct milionů nových uživatelů.

Dnes, v roce 2025, má Telegram téměř miliardu uživatelů. Na Ukrajině zachraňuje životy, v Rusku obchází cenzuru, v Íránu pomáhá ženám organizovat odpor.
Durov žije převážně v Dubaji, občas v Paříži kvůli soudu.

Je mu čtyřicet. Má majetek přes 11 miliard dolarů, i přesto žije jako uprchlík. Ne před spravedlností, ale před nespravedlností.

Muž, který se odmítl sklonit před každou vládou, začal s dvanácti programátory a jedinou myšlenkou. Soukromí není výsada. Je to lidské právo.