Článek
Základem průběžného důchodového systému je první pilíř. Z převážné části odvodů důchodové daně, nesprávně nazývané sociální pojištění, se hradí především starobní důchody. Dále jsou z něj hrazeny další důchody, invalidní a pozůstalostní. Ty celý systém starobních důchodů zkreslují. Současné uspořádání považuji za nevhodné. V rámci důchodové reformy by bylo vhodné příjmy a výdaje prvního důchodového pilíře rozdělit na dvě části.
Část zahrnující důchodové zabezpečení. Z odvodů důchodové daně by se hradily pouze řádné sólo starobní důchody. Přiznání starobního důchodu není pojistnou událostí. Důchody stanovené politickým rozhodnutím (např. minimální důchod) by mezi řádně získanými starobními důchody vůbec neměly být. Oprávněný je pouze zasloužený starobní důchod získaný na základě předepsaných odpracovaných let a odvedené důchodové daně. Tím by se starobní důchody staly přehlednější a předvídatelnější pro správné vyhodnocení příjmů a výdajů. Tak aby systém byl co nejvíce vyvážený.
Část zahrnující sociální pojištění. Z odvodů sociálního pojistného by se hradily ostatní tzv. důchody, tj. invalidní, sirotčí a vdovské/vdovecké. Tyto tzv. důchody, a zejména důchody invalidní a sirotčí, jsou spíše pojistnou událostí. Domnívám se, že nemají v důchodovém systému mezi starobními důchody co dělat. Stejně jako výchovné 500,-Kč za „výchovu dítěte, budoucího daňového poplatníka“. A bylo by vhodné hradit je ze sociálního pojištění.
A kde vzít na sociální pojištění peníze? Jak jsem uvedl výše, rozdělením prvního pilíře. Nevím, jaký je poměr nákladů na starobní a ostatní důchody. Moje úvaha je čistě teoretická, proto stačí, když uvedu pouze modelový příklad. Původních 28 procent tzv. sociálního pojištění by se mohlo rozdělit třeba takto. Důchodová daň, 22 procent odvodů. Sociální pojištění, 6 procent odvodů.
Důchodový účet je deficitní, a v brzké době nelze očekávat zlepšení. Spíše naopak, až začnou odcházet do důchodu silné ročníky osob ze sedmdesátých let. Nesprávně nazývané Husákovy děti. Husák s vysokou porodností neměl nic společného. A od roku 1975, v době, kdy se Husák stal prezidentem, začala porodnost trvale klesat a klesá dodnes. S růstem blahobytu. Jak je známo, důchodců přibývá, prodlužuje se věk dožití, a produktivních osob ubývá. Nabízí se otázka, zda by nebylo vhodné zvýšit spoluúčast pracujících. Například zvýšením odvodu sociálního pojistného o jedno procento. Tím by se celkový odvod zvýšil na 29 procent. Zaměstnavatel 21,5 procenta, zaměstnanec 7,5 procenta. Sociální pojištění je především v zájmu fyzických osob, tak by to snad tolik nebolelo. Nelze mít nějakou jistotu zadarmo. Navíc stát dost přispívá na důchodové připojištění nebo životní pojištění.
Invalidita v důsledku úrazu nebo nemoci může potkat každou pracující osobu. Stejně tak děti mohou ztratit živitele. Proto je namístě, aby všichni plátci DPFO odváděli nějakou částku sociálního pojistného. Stejně jako odvody zdravotního pojištění. Pro případ invalidity nebo osiření je samozřejmě vhodné, aby živitelé měli uzavřeny úrazové a životní pojistky.
Otázkou je, zda vůbec mají existovat vdovské/vdovecké důchody. Nedávno to zmínil ekonom Vladimír Bezděk. Odkaz na článek je dole. To je ale politicky velmi nepopulární. Stát lidi hýčká různými příspěvky a dávkami. V zájmu získání přízně voličů. A lidé se naučili na stát spoléhat. Politici rozhodnou a vymyslí nějakou dávku, dotaci nebo úlevu. Oni velmi rádi přerozdělují. Pokud možno co nejvíc. Takováto politika snižuje odpovědnost osob, starat se o své potřeby především sami. Jednou něco zavedené, i když je to špatné, se těžko ruší nebo mění. Je to názorně vidět na plošně zavedeném tzv. výchovném za vychované dítě. Kolik vášní výchovné vyvolalo. Je v pořádku, když stát pomáhá. Ale především těm, kteří by si rádi pomohli, ale nemohou. Nikoliv těm, kteří by si mohli pomoci, ale nechtějí.
Je mi jasné, že provedení navrženého řešení není reálné. Politici neradi mění zavedené. Spíše vymýšlejí něco pro získání politických bodů a přízně voličů. I když vědí, že jejich sliby jsou nereálné. Momentálně má vládní garnitura spoustu důležitější práce. Blíží se volby. A Petr Fiala by je rád vyhrál. Veřejně slíbil, že když vyhraje, za čtyři roky ekonomicky a platově doženeme Německo a Rakousko. Tak mají vládní politici co dělat. Ke všemu ještě máselná, vaječná a kakaová krize před Vánocemi.
Odkazy:
