Článek
Každý stát usiluje o vyrovnanou obchodní bilanci. Samozřejmě dlouhodobě. Nelze být neutrální každý rok. Zkrátka platí, jednou jsi dole, jednou nahoře. Ale v horizontu třeba 10 let by měla být bilance přibližně vyrovnaná. Donald Trump uvalením vysokých cel na zboží dovážené z různých zemí chce snížit vysoký obchodní deficit USA. To sice omezí dovoz, ale spotřebitel v USA je potrestán vyššími cenami dovezeného zboží. A tím i vyšší inflací. Trump rozpoutal celní válku.
Některé „postižené“ země reagovaly zavedením odvetných cel na dovoz z USA. Přitom zavádění odvetných cel na zboží z USA považuji za naprostý ekonomický nesmysl. Odvetnými cly jsou zase potrestáni spotřebitelé v zemích dovozu, zdražením zboží z USA. Vůbec nic se tím nevyřeší. Omezí se vzájemný vývoz a dovoz, a deficit se nezmění. Naprosto hloupé řešení. Ale lze očekávat od politiků moudré řešení?
Ptám se: Proč má být spotřebitel, např. v Evropě, trestán zdražením amerického zboží? Dovozní clo není nic jiného než další daň, další útok na peněženku spotřebitele. Pouze v zájmu bezedného státního rozpočtu. Tudíž nejrozumnějším opatřením je nezavádět žádná odvetná cla. Ponechat je na původní úrovni, nebo ještě snížit. Tím se vzájemná obchodní bilance vyrovná, zboží dovezené z USA nezdraží, zvýší se jeho dovoz. Akorát chudáček státní rozpočet. Bude ronit obrovské slzy. Nepřiteče do něj daň za dovoz zboží. Pouze přiteče DPH, případně spotřební daň. Přitom řešení, jak ho přikrmit, je relativně jednoduché.
Co se týká cel samotných, jsou zejména dovozní a obecně jsou prostředkem k potlačení cenové konkurence. Často bývají uvalena na zboží dodávané za dumpingové ceny. Pak jsou cla vývozní, ta se využívají nepatrně. Přitom širší zavedení cel vývozních by mohlo být vhodným nástrojem k omezení celních válek. Za vhodný poměr dovozních a vývozních cel bych považoval zhruba 50/50 %. Pro představu uvedu modelové příklady. Nebudu používat žádnou měnu, platidlem bude Měrná Měnová Jednotka, (MMJ). Základním finančním objemem nákupu nebo prodeje pak bude jeden lot=100000 MMJ. Začnu u Evropských zemí. Uvedenou výši cel je třeba brát pouze jako modelový příklad. Tarify se mění chaoticky, co platí dnes, nemusí platit zítra.
Modelový příklad 1: Česká republika vyveze do USA obráběcí stroje v ceně 100000 MMJ. Američané stroje potřebují, nemají za ně momentálně náhradu. V USA je na zboží uvaleno clo ve výši 15 %. Na trh USA zboží vstupuje za cenu 115000 MMJ. Státní rozpočet USA inkasuje 15000 MMJ. Naprosto bezpracně, bez jakéhokoliv přičinění. Samozřejmě zdražení zaplatí spotřebitelé v USA. Jsou potrestáni. Je to pro ně dodatečná daň.
Česká republika z dodání kvalitního zboží nic nemá. Proto by bylo vhodné, kdyby ČR uvalila na žádané obráběcí stroje pro USA vývozní clo ve výši třeba 8 %. Rozpočet ČR by získal 8000 MMJ. Do USA by zboží dorazilo za cenu 108000 MMJ. To poněkud omezí dovoz. Pokud by USA ponechaly clo ve výši 15 %, bylo by zboží za cenu 124200 MMJ hůře prodejné a americký spotřebitel by byl potrestán ještě víc. Proto by USA byly donuceny clo snížit. Třeba na 6,5 %. Na trh USA by zboží vstoupilo s ceno 115020 MMJ. Tím by USA získaly 7020 MMJ, což by byl pro rozpočet dostatečný bezpracný zisk.
Modelový příklad 2: Dodavatel vyveze do USA např. ocel v hodnotě 100000 MMJ. Na dovoz oceli, hliníku a mědi je v USA clo ve výši 50 %. Na trh v USA vstupuje zboží za cenu 150000 MMJ. Státní rozpočet USA bezpracně získá 50000 MMJ. Země vývozce z dodatečného zisku v USA nic nemá. Přitom je zatěžována zejména ekologicky.
Proto by bylo opět vhodné zavést v zemi produkce vývozní clo na kovy třeba 25 %. Do USA by zboží bylo dovezeno za cenu 125000 MMJ. Země produkce by získala 25000 MMJ. Pokud by chtěl Donald Trump udržet cenu do 150000 MMJ, musel by dovozní clo snížit. Např. uvalením cla ve výši 20 % by zboží vstupovalo na trh v USA za cenu 150000 MMJ, státní rozpočet by bezpracně získal 25000 MMJ což je dostatečné. A pokud by se Trumpovi cena kovů navýšená o vývozní clo nelíbila? Tak ať si Američané postaví své hutě, hliníkárny apod. A zatěžují si své vlastní životní prostředí.
Modelový příklad 3: Čína. Složitější situace, výroba je bohužel vydatně podporovaná státem. Čína vyveze do USA zboží za 100000 MMJ. Dovozní clo na zboží z Číny do USA je 30 %. Čínské zboží v hodnotě 100000 MMJ vstupuje na trh v USA za cenu 130000 MMJ. Státní rozpočet bezpracně inkasuje 30000 MMJ. Opět je potrestán americký spotřebitel. Pro Čínu by bylo nejlepší, kdyby nezaváděla žádná odvetná cla, případně je nechala na takové výši, aby vzájemná bilance byla plus-minus vyrovnaná. A opět by měla zavést vývozní cla. Třeba ve výši 15 %. Např. na textil, auta apod.
Co bych ale na straně Číny považoval za velmi efektivní, uvalit vývozní clo ve výši 100 % na kovy vzácných zemin. Místo blokování jejich vývozu. Moderní elektronika se bez těchto kovů neobejde. Čína je jejich téměř monopolním výrobcem. Ostatní země by se musely smířit s dvojnásobným zdražením. Ostatně, vyspělý západ se chce osvobodit od čínské závislosti na těchto kovech, a začít si je vyrábět sám. A dvojnásobná cena je asi přiměřená při výrobě podle západních ekologických standardů.
Shrnutí: Nastavení poměru dovozních a vývozních cel by muselo být postupné. Zavádět odvetná dovozní cla na americké zboží v zemi, která má obchodní přebytek, je naprosto nesmyslné opatření. Proto je nezavádět, a netrestat vlastní občany další daní. Naopak, zavedení vývozních cel by splnilo původní účel v zemi dovozce. Zboží by podražilo, omezilo prodejnost v zemi dovozce, ale část peněz za zdražení by zůstala doma. Vývozní státy by získaly další peníze do rozpočtu. Postupně by se vyrovnávala obchodní bilance mezi státy nebo bloky. Občan by nebyl trestán. Bohužel další peníze, to je pro politiky velké pokušení. Oni už by je dokázali rozfofrovat. Jako vždy.
A na závěr: Jaká je možnost realizace takové myšlenky? V podstatě žádná. Např. evropští politici si nemohou dovolit příliš vyskakovat. Musejí se ohlížet na přání voličů. V zájmu politického přežití. Nejsou jako Trump. Každá země, pod tlakem odborářů a zemědělců si chrání svoji produkci. I když jí to v konečném důsledku škodí. Zejména zemědělci si velmi hlasitě chrání své zájmy. A Trumpovo jednání? Má kus pravdy. Nedivím se, že bouchl pěstí do stolu.
Odkazy: Je třeba je brát pouze orientačně, jak jsem uvedl, situace se rychle mění.
