Článek
Odmítnutí ETS 2 je v podstatě nemožné. Spíše by politici měli tlačit na zásadní reformu trhu s uhlíkovou daní. Samotný projekt emisních povolenek, jak je zaveden, považuji za naprosto nevhodný. A pro konečného spotřebitele, jímž jsou především všechny fyzické osoby, využívající fosilní paliva pro splnění svých potřeb, nevýhodný. Uhlíkovou daň sice hradí i osoby právnické, nakonec to vše ale dopadne na peněženky osob fyzických, plátců různých daní a spotřebitelů různých služeb.
Za největší chybu považuji umístění emisních povolenek na burzu, kde s nimi obchodují spekulanti. Tudíž cena odpustku, nebo pokuty za emise, je navýšena o zisky spekulantů. A též o burzovní poplatky, burza musí z něčeho žít. Jak velké jsou zisky spekulantů a burzovní poplatky není známo. V tak velkém objemu financí, to může být docela slušná suma. Proč má producent emisí, fyzická osoba, přispívat na bohatnutí spekulantů? Co to má společného s bojem za omezování emisí? Vůbec nic. Zřejmě se to hodí vrcholným politikům. Zejména evropským. Asi nejeden z nich je do obchodování s emisemi zapojen.
Podrobnosti obchodování s povolenkami neznám. Předpokládám, že každý rok je vydán určitý počet, a mají, podobně jako akcie, nějaký svůj ISIN. Ty, které se „propálí“, prostě asi zaniknou. Část povolenek dostávají vybrané firmy zdarma. Ty, u nichž je dekarbonizace technologicky zatím obtížná. Co je známo, každý rok se vydaný počet snižuje. Tím se vytváří tlak na cenu. Pro spekulanty s povolenkami výhodné. Pro konečné spotřebitele ale nespravedlivé. Za účelem regulace ceny povolenek EU vytvořila automatický regulační systém, Market Stability Reserve (MSR). Při poklesu ceny se část povolenek stáhne z trhu. Při nárůstu ceny se naopak uvolní na trh další povolenky.
Daleko jednodušší a spravedlivější systém by byl, promítnout obsah uhlíku přímo do ceny fosilních paliv. Zkrátka a dobře, kromě DPH a spotřební daně by přibyla ještě uhlíková daň, a fakticky to uhlíková daň je. Bylo by to velmi jednoduché, přehledné a spravedlivé. Ušetřily by se, kromě zisku spekulantů, i distribuční a kontrolní náklady. Dále náklady na přerozdělování peněz do jednotlivých zemí. Zanikla by asi některá dobře placená úřednická místa, zejména v EU.
Uhlíková daň by byla příjmem státního rozpočtu země, ve které paliva byly prodány spotřebitelům. Právnickým nebo fyzickým osobám. Minimální cena by se stanovila dohodou a rozhodnutím ministrů evropských zemí, případně evropské komise, EK. Zpočátku například často zmiňovaných 45 Euro/tunu CO2. Vůbec by mě nepřekvapilo, pokud by si zelení Němci dobrovolně stanovili cenu dvojnásobnou. Brusel by měl jedinou úlohu. Rozhodnout na co lze vybrané peníze použít. Kontrolovat, jak jednotlivé země dodržují stanovený cíl. A jak je s vybranými penězi naloženo. Případně uvalení nějakých restrikcí, třeba snížení dotací, při nedodržení pravidel.
Obsah uhlíku v palivech je znám. Tudíž by nebyl žádný problém stanovit výši uhlíkové daně. Například, 1 tuna oxidu uhličitého, CO2, vznikne spálením asi 418 litrů průměrného benzinu. Pro daný rok je stanovena emisní daň 45 Euro/tunu CO2 = asi 1125,- Kč/tunu CO2. Spotřebitel zaplatí za každý načepovaný litr benzinu uhlíkovou daň asi 2,70 Kč. To je daň v rozsahu běžného kolísání ceny PHM na benzinkách při kolísání ceny ropy. Ta se mimo jiné řídí i nabídkou producentů a poptávkou zpracovatelů. Podobné je to u uhlí, zemního plynu nebo nafty. Velmi jednoduchá a spravedlivá kontrola. Kolik, kdo spálí fosilních paliv, tolik zaplatí. A peníze prodejci odvedou přímo do státního rozpočtu. Bez přerozdělování a zbytečné administrativy.
Tímto směrem by měli národní politici, nejen čeští, napřít své úsilí o reformy s emisním trhem. Místo vystrkování svalů jak ETS 2 nepřijmou. Největším problémem takového řešení, kromě neochoty politiků změnit zavedené, by bylo nalezení shody evropských zemí. Evropské země ve svých postojích a požadavcích nejsou jednotné. Každá země chce něco jiné.
Navrhované řešení by mělo i další výhodu. Uhlíková daň by byla stanovena na daný rok. Podnikatelé by si mohli lépe připravit svůj hospodářský plán. Při kolísání ceny povolenek na burze, někdy dosti značném, to mají poněkud obtížnější. Místo spekulativního kolísání ceny povolenek na burze, by se prostě každý rok zvýšila uhlíková daň třeba o inflaci + něco malinko navíc, aby se vytvářel tlak na spotřebitele ke změnám.
Odkazy:
