Článek
Ve spleti různých předpisů, které přicházejí z Bruselu, a je třeba je zapracovat do českého právního řádu, se zapomíná na důležitější zákony. A to jsou zákony daňové. Současný stav, kdy mezi sebou ekonomicky soutěží státy je neúnosný. Soutěžit mezi sebou mohou podnikatelé. Státy by pouze měly vytvářet příznivé ekonomické a právní prostředí. A narovnat pravidla tak, aby všichni členové EU měli přibližně stejné podmínky. S rozdílnými pravidly těžko může společný evropský trh dlouhodobě fungovat.
Příkladem může být nedávná situace při zdražení energií. Ve snaze udržet si voliče, nebo získat jejich přízeň, některé státy snížily DPH, třeba na potraviny, energie apod. Např. Polsko podpořilo tržby obchodníků a rozmach nákupní turistiky z Česka. Poláci v podstatě podpořili české občany v nákupu levnějších potravin. Samozřejmě k nelibosti domácích. Prodali sice víc zboží, ale utržili míň nebo stejně. Úbytek výběru daní je časem dožene. Aby se omezily podobné excesy, bylo by vhodné sjednotit, nebo alespoň sblížit pravidla pro podnikání. Zejména daňová pravidla.
Začít by se mělo spravedlivějším výběrem korporátní daně (DPPO). A úplným potlačením daňových rájů. Ty by uvnitř Unie neměly existovat. V současnosti firmy daní tam, kde mají své sídlo. Aniž by tam něco produkovaly. Občanům států, v nichž firmy papírově sídlí, zajišťují vysokou životní úroveň občané těch států, v nichž mají tyto firmy provozovny a výrobny. Nějaké snahy zajistit spravedlivější výběr DPPO již probíhají. Ministryně financí USA Janet Yellenová navrhla v roce 2021, aby firemní daň ve světě činila 21 %. To by bylo přijatelné. Probíhají též jednání na úrovni EU.
Na základě směrnice EU ČR v roce 2023 přijala Zákon č. 416/2023 Sb. Zákon o dorovnávacích daních pro velké nadnárodní skupiny a velké vnitrostátní skupiny. Zákon rozsáhlý a velmi složitý. Týkat by se měl korporací s globálním ročním obratem přes 750 milionů eur (přes 19 miliard Kč) a má bojovat proti jejich praktikám na optimalizaci odvodů. Byla stanovena minimální DPPO ve výši 15 %. V podstatě podle pravidla, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Původně odhadovaný výnos ve výši 4-6 mld se smrskl na asi 2 mld. Záleží, jaký bude finální výsledek. Lze předpokládat, že žalostný.
Dohoda o globální korporátní dani ve výši 15 % toho moc nepřinese. Stejně tak český zákon č. 416/2023 Sb. spravedlivý výběr DPPO nezajistí. Firmy své zisky dokážou optimalizovat. Ukázalo se to např. při zdanění neočekávaných zisků bank. Původně odhadovaný výnos asi 25-30 mld se smrskl na skutečný výnos pár procent. Banky optimalizovaly. Stejný výsledek se dá čekat i u dorovnávacích daní nadnárodních firem. Efektivní daňová kontrola firmy se spoustou poboček v různých zemích asi není jednoduchá. Za účelem dosažení spravedlivého výběru DPPO je potřebná úplně jiná dohoda.
Firmy by měly odvádět celou daň pobočky ve státě, kde pobočka fyzicky stojí a zatěžuje životní prostředí. Podle daňových pravidel v zemi působnosti. A všechny firmy, nejen velké giganty. Firmy by pak pro zřízení svých provozoven, výroben a montoven vybíraly státy i podle míry zdanění. A podle kvality a ceny pracovní síly. To by vytvářelo skutečný konkurenční tlak. Některé státy by díky vyššímu výběru DPPO mohly sazbu trochu snížit. Daňové ráje by ji naopak musely zvýšit kvůli udržení životní úrovně. Postupně by to nastolovalo rovnováhu. A firmám by zbylo ještě dost zisku. Daňové ráje by ztratily smysl. Možná by tam firmy nechaly svá sídla kvůli přívětivějšímu právnímu prostředí. V této oblasti toho zejména ČR podnikatelům dost dluží.
Stát musí prosperovat z toho, co se na jeho území vyprodukuje. Nikoliv z toho, že tam má nějaká firma papírové sídlo. Nebo ať si třeba Irsko, Kypr, Lichtenštejnsko a další nastěhují firmy, které u nich mají sídlo, fyzicky k sobě. Třeba doly, hutě, továrny, málo výnosné montovny apod. Samozřejmě nereálné.
Dalším krokem by pak mělo být sblížení DPH. Ideální by byla jednotná sazba DPH na všechno, jak to mají Dánové. To je těžko realizovatelné. Bylo by to ale přehledné, usnadnilo by to práci podnikatelům. V základních sazbách DPH nejsou v EU rozdíly závratně velké. Nejnižší v Evropě, pouze 7,6 % má Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Ty ale nejsou členy Unie. Jinak v EU je to v rozmezí 17-25 %.
Další na řadě by mělo být nastolení pořádku ve spotřebních daních. Aby se nevyskytovalo podobné trapné dohadování jako třeba ohledně zdanění tichého vína v ČR. Když se platí z perlivých a šumivých, proč ne z tichých. Zde by bylo správné spotřební daň zavést. Samozřejmě podle obsahu alkoholu. Nikdo nemá být zvýhodněn. Spotřební daň u vína byla navržena ve výši 23,40 Kč/litr. Vzhledem k obsahu alkoholu průměrně 125 g/litr je příliš vysoká. Ve srovnání s pivem. U piva „dvanáctky“, z velkého pivovaru, s obsahem alkoholu asi 50 g/litr je to v ČR 3,84 Kč/litr. To je značný nepoměr. Takže nalézt kompromis. Nějaká progrese se stoupajícím obsahem alkoholu v nápojích se dá pochopit.
Zbývá poslední „soutěžní disciplína“, a to je daň z příjmu fyzických osob (DPFO). Dále důchodová daň a zdravotní pojištění. Rozhodování o sazbách samozřejmě musí zůstat v kompetenci národních vlád a parlamentů. V této disciplíně, nechť se mezi sebou státy perou. Cena práce také ovlivňuje rozhodování podnikatelů, kam umístí své pobočky. A to docela dost. Spolu s právním prostředím. Podmínky se hlavně nesmí často měnit.
Začít s nastolením spravedlivého daňového řádu by se mělo na úrovni EU. Snad by se členové EU mohli dohodnout. I s mimounijními evropskými státy. Současná konkurence mezi státy EU je neúnosná. A může dosáhnout jediného výsledku. Postupného rozpadu Unie. Ke škodě všech.
Ideální by byla ovšem změna celosvětových ekonomických pravidel. Jakási celosvětová daňová revoluce. Dohodou na úrovni G 20 a poté OECD. To by už asi bylo velmi obtížné, složité a zdlouhavé. Záleží především na ekonomických velmocích. Ale začít s nastolováním spravedlivého ekonomického pořádku je velmi potřebné. Současný stav je skutečně neúnosný a velmi nespravedlivý.
Odkazy:
