Článek
Cestou přes Srbsko jsem měl hodně času na přemýšlení. Za volantem jsme se střídali ve třech a cesta je dlouhá, jeli jsme ještě z mnohem jižnějšího bodu, takže témata k hovoru po nějaké době došla. Dlouhou cestu mi krátily hlavně dvě myšlenky. Jedna byla, že srbská dálnice A1, která vás proveze celou zemí ze severu na jih, je opravdu kvalitní a my v Česku nic tak dobrého a pohodlného nemáme. Člověka pak mrzí, že chudší Srbové to zvládnou, a my ne.
Odkud jsou?
Druhá souvisí s hrou, kterou jsme si cestu krátili. Uhodni, odkud je řidič před námi. Srbské poznávačky to mají docela jednoduché. První dvě písmena prozradí: BG bude Bělehrad, NS Novi Sad, a tak dále. Stejné to mají Slovinci. Podle písmenek poznám Lublaň, Goricu a další místa. Makedonci jsou těžší, ale Skopje (SK), Kičevo (KI), Tetovo (TE), i to se dá uhodnout. Chorvati, které jsme potkali, byli většinou ze Záhřebu (ZG) nebo Rijeky (RI). Ale odkud jedou řidiči z Bosny? Lámali jsme si hlavu nad tím, z čeho to máme poznat. Bosenská SPZka totiž připomíná spíš kód. První je písmeno, následují dvě číslice. Po pomlčce je další samotné písmeno, pak pomlčka, a nakonec trojčíslí.
Proč to tak je? Jednu teorii jsem měl. Stačila chvilka s Googlem a podezření se bohužel potvrdilo. Bosenské SPZky jsou nepřehledné schválně. Kvůli temným stránkám lidské povahy.
Křehký mír v Bosně
Bosna a Hercegovina je zvláštní země. Národnostně rozdělená, podle Wikipedie v ní žíje asi 50 % Bosňáků, 31 % Srbů, 15 % Chorvatů a pár procent ostatních. Tahle země je takovým otiskem jugoslávské občanské války v kostce. Nenávist a rozdělení přetrvávají. Země se skládá z Federace Bosny a Hercegoviny a z Republiky Srpské. V té první žijí Bosňáci a hodně Chorvatů, dominantním náboženstvím je islám. V té druhé žijí skoro výhradně Srbové a náboženstvím je tam samozřejmě pravoslaví.
Je to hrozně zvláštní uspořádání a divím se, že země jako taková vůbec funguje. Tenhle podivný mír zemi vtiskly takzvané Daytonské dohody uzavřené v roce 1995. Po několika letech občanské války, která zažila i hrůzy jako byl masakr ve Srebrenici, bylo nutné rozdělit nejen obyvatele podle národnosti, ale zaručit i to, aby si na svém území mohli vládnout a nešikanovali je ti druzí. Bosenský stát je tak konfederací těchto dvou útvarů a země má kromě centrální vlády s minimem pravomocí ještě dvě další vlády pro tyto dva útvary.
Rozdělení Bosny na mapě. Hranice jsou chaotické a odpovídají hlavně národnostním potřebám
Mírové smlouvy a ustanovení těchto dvou útvarů, ve kterých má vždy ta „opačná strana“ mnohem menší práva a jsou tam v podstatě občany druhé kategorie, znamenaly pro mnoho lidí nemožnost vrátit se domů. Postupem času se ze sídel v Bosně vystěhovali Srbové a z Republiky Srpské zase většina muslimů. Republika Srpská má navíc úzké vazby na Srbsko. Etnická nenávist nikam nezmizela, ale díky křehkému míru za ni alespoň neplatí lidé svými životy.
Jak kus plechu může chránit zdraví
Když se znovu podíváte na mapu Bosny nahoře, určitě vám bude jasné, proč jsou poznavací značky problém. Kdyby z nich šlo poznat, odkud jste, mohli byste se stát lehce terčem nějakého útisku. Stačilo by jen potřebovat někudy projet „územím nepřítele“. Bosenské SPZky dříve měly přesně ten systém dvou písmen jako další balkánské země, takže podle města byste s pravděpodobností často hraničící s jistotou poznali, jestli za volantem sedí Srb, nebo někdo jiný. Proto se v roce 1998 v celé zemi zavedly nové SPZky s těmi nepřehlednými sedmimístnými kódy. Jsou stejné v celé zemi a vy, když nechcete, tak svou příslušnost k tomu či onomu národu prozrazovat nemusíte.
Takhle vypadala po občanské válce čtvrť Grbavica v hlavním městě Sarajevu
Když člověk trošku prohledá vody internetu, celkem rychle se dozví, že když před rokem 1998 ještě se starými SPZkami někdo zaparkoval svoje auto v druhé části Bosny, mohlo to skončit propíchanými pneumatikami a poškrabaným lakem, v horším případě pak rovnou útokem.
Myslím si proto, že kódované SPZky jsou krásně jednoduchý a chytrý nápad, který lidem v zemi dost ulehčil už tak těžký život a určitě zabránil velkému množství zbytečné nenávisti a násilí. Možná tenhle nápad i zachraňuje lidské životy. A určitě šetří hodně nervů a napětí.
Perlička na konec, Bosna má kvůli svému uspořádání těch podivností víc. Třeba měnu. Platíte tam tazkvanou konvertibilní markou, která svůj název dostala po německé marce, na jejíž hodnotu byla navázána. Německou marku jen o pár let později nahradilo euro, a tak nyní znáte odpověď na zajímavou otázku do pub quizů: „Kde v Evropě se pořád platí markou?“
Anketa
Zdroje:
http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/52842.stm
https://www.ohr.int/decision-on-the-deadlines-for-the-implementation-of-the-new-uniform-license-plate-system/
https://licenseplatemania.com/landenpaginas/bosnie.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/A1_motorway_(Serbia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Bosnia_and_Herzegovina
https://www.stoplusjednicka.cz/bosna-hercegovina-rozdelena-zeme-na-balkane
https://cs.wikipedia.org/wiki/Daytonsk%C3%A1_dohoda
https://en.wikipedia.org/wiki/Vehicle_registration_plates_of_Bosnia_and_Herzegovina#
https://www.quora.com/Why-does-post-war-Bosnia-and-Herzegovina-has-anonymous-meaningless-license-plates-but-Kosovo-where-they-also-suffer-ethnical-tensions-has-a-specific-region-connected-system
