Článek
Seminář Institutu Václava Klause k ukončení konfliktu na Ukrajině přilákal do pražského kongresového sálu davy lidí, česká média jej však přešla mlčením. Jako přímý účastník debaty jsem v diskusi upozornil na tři klíčová rizika, o kterých se dnes příliš nemluví. Seminář Institutu Václava Klause s názvem „Válka a mír: spor o způsob ukončení konfliktu na Ukrajině“, který se uskutečnil 18. listopadu v pražském Grand Hotelu Prague Towers, otevřel nanejvýše aktuální a palčivé téma dneška. Jako aktivní účastník tohoto setkání jsem měl možnost sledovat diskusi přímo zevnitř. Je příznačné, že celá akce proběhla prakticky bez zájmu českých médií, ačkoli kongresový sál hotelu doslova praskal ve švech. Musím předeslat, že hlavní panelisté – bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda a profesor Václav Hořejší – očekávání publika plně nenaplnili. Místo hlubšího rozboru reálných cest k ukončení konfliktu učinili od ústředního tématu spíše úkrok stranou. Obsahovou i formální úroveň celého večera tak musel zachraňovat především prezident. Rozhodně stojí zmínit, že problém války a nastolení míru nevyřeší další a další přelévání financí na bezedné účty Ukrajiny, jak si přeje Merz a koalice ochotných. Václav Klaus, jehož precizní moderování a věcné vhledy držely diskusi v mantinelech. Výrazně mu v tom sekundovali další přítomní – Ivo Strejček, z IVK, Jiří Brodský, první náměstek ministra zahraničních věcí, Jan Zahradil, bývalý europoslanec, předseda konzervativní frakce ECR, jediným, avšak nedoceněný Spitzenkandidát z východní Evropy. Zahradil příkladně v EP po celou dobu hájil důsledně zájmy ČR, další diskutující účastníci z pléna – ze Slovenska a Vysočiny. Pro mě osobně bylo velkou ctí, že mé vlastní diskusní vystoupení uvedl prezident Václav Klaus skvělým antré. Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na tři klíčové body, které považuji pro pochopení současné krize za zásadní. Za prvé jsem položil otázku, zda lze vůbec důvěřovat zemi a jejím představitelům, kteří od roku 2014 až do současnosti (2022) nedodrželi ani jednu mezinárodní smlouvu, dohodu či deklaraci týkající se urovnání vztahů s Ruskem. Navíc za toto soustavné porušování uzavřených závazků nebyla dotyčná strana nikdy vystavena žádným reálným právním sankcím, což jen prohlubuje nedůvěru v jakékoli budoucí garance. Za druhé jsem upozornil na jedno z největších bezpečnostních rizik pro Evropu v nadcházejícím desetiletí. Německý kancléř Friedrich Merz otevřeně prohlašuje a jeho vláda činí všechny kroky k tomu, aby se Bundeswehr stal do roku 2036 největší armádou v Evropě. V kontextu historických zkušeností Ruska a koneckonců Česko-Slovenska, našeho regionu, jde o vývoj, který nelze brát na lehkou váhu. Konečně za třetí jsem se pozastavil nad unijními ambicemi Kyjeva. Ukrajina v současné době nesplňuje Kodaňská kritéria ani v jediném bodě – ať už jde o stabilitu demokratických institucí, právní stát nebo fungující tržní hospodářství. Za této situace je zcela legitimní ptát se, na jakém základě a jakým způsobem by vůbec mohla být přijata do Evropské unie, aniž by to znamenalo popření samotných pravidel, na kterých Unie stojí. Seminář i přes mediální nezájem potvrdil, že hledání odpovědí na téma války a míru je nanejvýše závažné, o němž je nutné vést otevřenou a kritickou debatu bez ideologických frází, jinak se k udržitelnému řešení – stabilní mírové situaci - nikdy nepřiblížíme.


