Článek
Zuzanu Bubílkovou, přezdívanou Bubu, znám opravdu dlouho. S dnes známou glosátorkou, novinářkou a moderátorkou jsem se potkal už před desítkami let. Spojila nás rozhlasová motoristická relace Pozor, zákruta!, kde patřila k prvním profesionálním motoristickým redaktorkám u nás.
Zuzana Bubílková s motoristickou závodnicí Katkou Blahoutovou
I když se pak naše cesty rozešly, sledoval jsem ji dál. A vlastně – ani to jinak nešlo. Bubu je zkrátka všude. A když ji zrovna nevidíte, pravděpodobně jste jen přepnuli špatný kanál.
Je nepřehlédnutelnou tváří české mediální scény. Nejznámější projekty vznikaly ve spolupráci s Miloslavem Šimkem a později se objevovala v celé řadě televizních i rozhlasových pořadů – od Československé televize přes Českou televizi, TV Barrandov až po vlastní formáty. Její hlas pravidelně zní i z Rádia Impuls a v posledních letech ji vídáme i na TV Blesk. Když Bubu mluví o politice, lidé se smějí – a někdy trochu nervózně. To hlavně ti, kteří jsou zrovna na mušce.
Její humor je ostrý, ale nikdy zlomyslný. V době, kdy se humor často mění v křik nebo urážku, působí její styl skoro jako relikt jiné éry. Možná i proto si drží popularitu napříč generacemi. Sama říká, že smysl pro humor je nejlepší obrana proti absurditám života – a že těch bylo vždycky dost.
Narodila se ve Zlíně, dětství prožila částečně v Holešově a později na Slovensku v Martině. Vystudovala žurnalistiku v Bratislavě a profesně začínala v hudebním měsíčníku Populár. Po roce 1989 se stala jednou z nejvýraznějších tváří politické satiry u nás.
Přes svou popularitu si zachovala až překvapivě civilní životní styl. Nekouří, téměř nepije alkohol, její „slabostí“ je spíš mléko. Tvrdí o sobě, že neumí vařit, ale její žemlovku jsem měl možnost ochutnat – a stojí za to. Pečuje o svého více než devadesátiletého otce, je v každodenním kontaktu se synem žijícím v USA a vedle toho si ještě nachází čas na tvorbu originálních šperků z korálků.
Zuzana Bubílková je zručná ve výrobě šperků
A pak je tu její disciplína. Posilovna, plavání – a hlavně chůze. Denně kolem deseti kilometrů, bez ohledu na počasí nebo pracovní vytížení.
Často se potkáváme v Krčském lese. Na rozdíl ode mě ale Bubu drží železnou pravidelnost. Vyráží každý den, i když se z vystoupení vrátí pozdě v noci. Když většina lidí řeší, kde vzít energii, ona ji teprve začíná vydávat.
A někdy to vezme i přes Nuselský most.
A právě tam se jí stávají situace, které by si scenárista sotva vymyslel.
Na liduprázdném mostě u ní zastavilo policejní auto:
„Paní, snad nechcete skočit?“ ptal se starostlivě policista.
Jindy jí jiný nabízel odvoz.
S úsměvem odmítá. Musí přece splnit svou denní normu. Někteří sbírají kroky v mobilu. Bubu sbírá kilometry v reálném světě.
Stále pracuje. Pustíte rádio, je tam. Přepnete televizi, zase. A začnete mít podezření, že má klon. Nemá. Jen tempo, které ostatní nestíhají. Vystupuje po celé republice – ve velkých městech i malých obcích – a pořád má co říct.
Možná právě v tom je její síla. Nejen v humoru, ale v tom, že nikdy nezpomalila. Vytrvalost, pracovitost, nadhled – a schopnost zůstat sama sebou.
Proč o ní dnes píšu?
Protože je 11. května. A právě dnes má narozeniny.
Milá Zuzi, přeji hlavně pevné zdraví, pohodu a energii, která tě žene dál. Ať ti to jede minimálně stejně svižně jako dosud – a ať u tebe dál platí, že věk je opravdu jen číslo.
A přípitek na zdraví? No dobře – snad i letos uděláš výjimku… 😊
Zuzi, na zdraví!
Zdroj: Autorský text
