Článek
Média jsou v těchto dnech plná jména Zdeňka Svěráka. Spisovatel, herec, scenárista a cimrmanolog oslaví 28. března devadesáté narozeniny večerem v Divadle Járy Cimrmana.
Málokdo však ví, že jeho život byl výrazně spjat také s městem na severu Čech – Žatcem.
Po studiích začal učit právě v Žatci, kde také několik let žil a formoval se nejen jako pedagog, ale i budoucí autor.
„Žatec mám moc rád a mám na něj spoustu krásných vzpomínek. Vždyť se mi v Žatci narodily obě děti, Hanička i Honza. Odstartovala tam moje učitelská kariéra, strávil jsem tam čtyři první učitelské roky,“ vzpomínal.
S manželkou Boženou si po vysoké škole při umisťování řekli: „Kamkoli, ale hlavně spolu.“ A tak se dostali právě do Žatce.
První „štaci“ absolvovali v Měcholupech na základní škole. Poté přešel na základní školu v Komenského aleji.
„To byly obě základní školy, kde jsem měl trochu problémy s kázní dětí, já na ně neuměl být přísný. Neuměl jsem si kázeň moc udržet,“ smál se po letech.
Zlom přišel až na žateckém gymnáziu, kde učil dva roky.
„Tam se mi splnil sen, vždycky jsem chtěl učit právě na gymnáziu. Přestaly problémy, studenti byli ukáznění. Najednou jsem se mohl radovat z učení, bavilo mě to,“ vyprávěl.
Setkání se svými studenty z gymnázia po letech
Přítel Bobulka
Pro studenty byl „Přítel Bobulka“. Přítel proto, že je oslovoval „přátelé“. A Bobulka?
Jednou při hodině vykládal o chmelu a zmínil, že má bobulky. Jenže žatečtí studenti věděli o chmelu víc než jejich češtinář, chmel má šišky. Přezdívka už mu zůstala.
V Žatci žil jen několik let na začátku šedesátých let, přesto se do srdcí místních zapsal. Dodnes na něj vzpomínají jeho žáci i kolegové.
Už tehdy v učitelském sboru vyčníval. Se studenty pořádal večery poezie a vznikly zde i jeho první dramatické pokusy. První show nesla název Proč želva nemá uši.
První byt a první sny
Se svou ženou si zařídili první společný byt v žateckém Podměstí.
„Vzpomínám na přátele, první vlastní byt, studenty a studentky, překrásné náměstí. Ten pocit z náměstí mi ale trochu kazí vzpomínka na povinné průvody, které tam vždy končily,“ usmíval se při návratech do minulosti.
Zdeněk Svěrák při oslavách milénia města na centrálním náměstí Svobody v Žatci
Učitel vs. spisovatel
Proč s učitelováním přestal?
„Chtěl jsem být spisovatelem. Myslel jsem si, že když to zvládl Jirásek, psát a učit historii zároveň, že to zvládnu také,“ narážel na tvorbu Aloise Jiráska.
„Jenže já měl pro psaní nešťastný obor – češtinu. Samé opravování diktátů a slohovek. Byl jsem takový učitel opravář. Nebyl čas na psaní.“
Když přišla nabídka od Miloně Čepelky z rozhlasu, rozhodl se.
„Šel jsem. Tam už jsem ten čas měl.“
Pak už jeho cesta vedla do Prahy a naplno k umění.
Návraty do Žatce
Do Žatce se ale vracel. Výrazně například při Celosvětovém setkání Žatečanů v září 2004, které se konalo u příležitosti milénia města.
Dorazilo tehdy téměř tisíc rodáků z celého světa a mezi nimi nechyběl ani Svěrák.
K největším atrakcím patřil obří dort vznikající přímo na centrálním náměstí. Spotřebovalo se na něj tři tisíce vajec, sto kilogramů cukru a mouky.
Dort zabral šestnáct metrů čtverečních a nesl tisíc svíček symbolizujících milénium města. Uprostřed stála malá chmelnička se skutečným chmelem.
První svíčku zapálil právě Zdeněk Svěrák. Zapalování dortu trvalo dvacet minut a rekord byl následně zapsán do České knihy rekordů.
V průběhu galavečera pak vyhrál i mezinárodní turnaj Žatečanů v bowlingu a s úsměvem tvrdil, že prý ani moc netrénoval.
Zdeněk Svěrák s pohárem za vítězství v bowlingu
Zdeněk Svěrák zůstal Žatci věrný. A Žatec zůstal věrný jemu.
Vzpomínky, které tu vznikly na začátku šedesátých let, přetrvaly déle než jakýkoli rekordní dort – možná i déle než tisíc svíček na něm.
Možná právě proto se do Žatce vracel a vrací tak rád.
Dřív, než vznikl Cimrman, vznikal tu jeho autor.
I tento článek je mým malým blahopřáním Zdeňku Svěrákovi k jeho devadesátým narozeninám.
Pane Svěráku, na zdraví do dalších let!
