Článek
Úvod: Radecký marš a tři císaři
Ráno začalo Radeckého maršem z repráku — jako by se měl co chvíli objevit maršál sám. Vítr fičel od Krušných hor jak důstojník po službě a teplota prolézala pod nulu jak lotr plot.
Na břehu Kamencového jezera se mezitím sešla pestrá směs: páni, dámy, otužilci, filozofové ve vlněných ponožkách i ti, co tvrdí, že to dělají „jen kvůli zdraví“.
Všichni ale přišli kvůli stejnému — poklonit se vodě, která je studená, spravedlivá a často milosrdnější než člověk.
Jezero jediné svého druhu
Kamencové jezero
Kamencové jezero je unikát. Věda říká, že podobné existovalo kdysi v Kalifornii, ale zmizelo.
To naše, chomutovské, drží. A podle odborníků léčí klouby, kůži i melancholii.
Já dodávám: léčí i plané řeči, protože v téhle vodě nejde nic předstírat.
Hudba a flašinetář
Pak přišla hudba.
Flašinet se rozezněl jak operetka, kterou by Saturnin napsal po čtvrtém grogu.
Mistr nástroje — slaměný klobouk, brejličky, klika točená s noblesou — dával celému ránu zvláštní tón.
Nebylo jasné, jestli stojíme na závodech, nebo na malém sympoziu o smyslu života.
Start: trumpetka a první boj
Krátká kontrola, povel, trumpetka.
Start jako v Chuchli — jen místo koní se vpřed řítí lidé.
Plavalo se 100 až 1000 metrů, okruh měl 250.
Teplota vody 2,3 °C.
Časový limit 22 minut pro všechny stejně.
Voda a její pravda
Pak už se nemluví — pak se vstupuje.
Někdo pomalu, jiný s vervou, ale všichni se stejným cílem: přeplavat trať a vrátit se o něco jiní.
Oči zarudlé, tělo napnuté, hlava prázdná jak po dobré poezii.
A pravda?
V téhle vodě se lhát nedá.
Kronika přátelství
Na břehu se mezitím rozvíjela jiná kronika: půjčený ručník, tření zad, rady „dýchej“, opora.
Tohle žádné tabulky nezachytí, ale každý, kdo někdy vstoupil do 2,3 °C, ví přesně, o čem je řeč.
Výsledek a rozhovor s živlem
Výsledky?
Ne, neptejte se, kdo byl první.
Ptejte se, kdo se ve vodě našel.
Závod byl kulisa — ten hlavní dialog probíhal mezi chladem a srdcem.
A živly odpovídají vždycky přesně.
I když to někdy bolí.
Cíl: úsměv, objetí, návrat
Kamencovo jezero cíl
V cíli úsměv.
Objetí soupeřů přímo v ledové vodě.
Společné foto.
A pak ven — na molo, kde jsou –4 °C a vzduch kouše.
Ale duše hřeje.
Poděkování
Díky, Kamencové jezero.
Za vodu, která kousne i pohladí.
Díky, Chomutove.
Za organizátory, kteří nesli vše na bedrech.
Za flašinetáře s rampouchy místo prstů.
Díky 1. PKO Praha, který přivezl 57 odhodlaných duší.
A díky všem klubům zimního poháru, kteří sdíleli radost, odvahu a kus šílenství.
A zvláštní díky Ivaně Gibišové
– za editorské ladění textu.
Až listopad znovu zaklepe, věřím, že se sejdeme tady.
Na břehu, kde voda mluví a člověk odpoví.
