Článek
My, úspěšní – páteř národa (aspoň podle plakátu)
My, „úspěšní“, my jsme přece páteř národa.
Ráno do fabriky, odpoledne levný pivo, v pátek chalupa, v sobotu sekání trávy, aby soused neřekl, že jsme líní.
A když nám někdo připomene, že by se dalo žít jinak, okamžitě vytáhneme starou dobrou kartu:
„Akce Z a nikdo po nás nic nesmí chtít.“
Svět ať si klidně běží kupředu – jen ať se nás na nic neptá.
Škola? Hlavně „jako kdysi“
Děti? Ať chodí do školy jako „za starejch časů“, kdy učitel měl pravdu, žák držel hubu a rodiče po směně nahazovali žízeň v hospodě.
Vzdělání je přece zbytečný luxus.
Stačí „zdravej selskej rozum“ — což je v praxi koktejl předsudků, pohodlí a touhy, aby svět zůstal přesně tak blbej, jak si ho pamatujeme.
A když se doba zhorší? Plot, hranice, soběstačnost
Jakmile se zvedne vítr, vyhrabeme staré recepty:
Postavit plot.
Zavřít hranice.
Být „soběstační“.
A věřit, že díky Pitomiovi a jednomu bývalému pracovníkovi z Uher „bude zase líp“.
A pro nostalgiky přihodíme ještě bonusovou představu:
„silné osobnosti“, které nejlépe rovnou chodí do tříd a vysvětlují dětem svět.
Aby to bylo „jako kdysi“.
Hlavně moc nepřemýšlet.
Úspěšní lidé? Ty my nepotřebujeme
Ti, co makají na sobě, mluví jazykama, čtou knihy, zakládají firmy, cestují, přemýšlejí?
Ty my nepotřebujeme.
Jsou podezřelí už jen tím, že dělají víc než minimum.
A pak přijde plakát…
A pak se někde objeví obličej na billboardu a řekne:
„Já vám rozumím. Já vím, co si máte myslet.“
A národ se rozplyne jak nanuk na peróně v červenci.
Protože kdo jiný by nám měl rozumět…
než popelář z Tokia, co nám přijel vysvětlit svět?
Závěrečná poznámka pro čtenáře Mediumu
Děkujeme, že ještě máte chuť přemýšlet.
V téhle zemi je to totiž čím dál víc radikální čin.
