Článek
Bída není teorie
Každých pár let se vrací ta samá otázka: proč nejsi komunistou?
Ne proto, že bych měl rád chudobu. Naopak – protože vím, jak bolí. Viděl jsem bídu na vlastní oči a vím, že nepotřebuje ideologii, ale polévku, topení a naději.
Komunismus je jako kamarád, co slíbí, že přijde pomoct, ale až „po dovolené“. Hladový člověk ale nemá čas čekat na revoluci, která přijde „už brzy“ – za dva roky, za dvacet let, až se to zlomí. Hladový potřebuje jíst dnes večer.
Čekání na revoluci
Mám-li si vybrat, stojím na straně těch, kdo pomáhají hned. Ne těch, kteří malují ráj na plakáty, zatímco lidé klepou kosu v ubytovnách.
Moc mě nezajímá, jestli máš v ruce prapor, nebo kravatu – pokud neumíš zvednout zadek a pomoct, jsi pro mě stejně cizí.
Komunismus mi připadá jako architekt, který říká:
„Neopravujme střechu, zbouráme celý dům a postavíme nový!“
Jenže zatímco staví, lidi vevnitř mrznou. A já nejsem ochoten obětovat jejich životy na oltář budoucí dokonalosti.
Morálka pomoci, ne moci
Komunismus je věčně zachmuřený. Čím hůř, tím líp. Každá tragédie je argument pro svržení systému. Jako by svět byl jen kůrka nebo hostina pánů – nic mezi.
Ale já vím, že i dělník si umí zazpívat a že humor drží lidi při životě víc než manifesty.
Nejsem komunistou, protože nevěřím na masy, ale na jednotlivce. Věřím, že když máš vedle sebe člověka v nouzi, pomůžeš mu ne proto, že to nařizuje ideologie, ale protože to cítíš. Tohle je pro mě morálka pomoci. Ne morálka moci.
Svět, který chci
Největší neštěstí se nedají vyřešit třídní válkou. A násilí, i když se tváří jako „nutné“, jen staví nové zdi. Potřebujeme méně třídní nenávisti a víc normální lidské slušnosti. Potřebujeme víc ochoty jednat hned, ne až „po převratu“.
Proto nejsem komunistou ani v roce 2025. Protože chci svět, který je snesitelný už dnes. Protože věřím, že i uprostřed chaosu se dá najít společná řeč – a že každý, kdo maluje svět jen černě, nás zavádí do slepé uličky.
Poděkování a výzva k volbám
Díky všem, kteří pomáhají hned – ne až „po převratu“.
Díky každému, kdo nehází flintu do žita a věří, že má smysl o tenhle kus země bojovat nejen slovy, ale i hlasem u volební urny.
Volby nejsou jen statistika. Je to okamžik, kdy se rozhoduje, jestli budeme dál lepit střechu, nebo jestli nám ji zase někdo strhne s tím, že „postaví lepší dům“.
Proto půjdu volit SPOLU – protože nechci znovu čekat na sliby o ráji, ale chci pracovat na tom, aby tenhle svět byl snesitelný už dnes.
Komunismus a ANO jim podobní slibuje ráj zítra. Já chci, aby chleba byl na stole dnes – proto jdu volit.
