Článek
SPECIÁL o iluzích nové moci, zapomenutých konzervativcích a tichém koncernu, který znovu vlastní stát
Úvod:
Je po volbách. Emoce vychladly, billboardy ještě neodpadly a země se pomalu smiřuje s tím, že změna režimu se nekonala.
Zatímco Andrej Babiš mluví o „historickém vítězství“, Martin Schmarz mu vzkazuje jediné: není co slavit, jen koho dosadit.
Česko vybralo zatáčku, ale neujelo z kruhového objezdu — místo nové éry přichází starý známý model řízení: stát jako firma, holding jako kabinet a premiér jako generální ředitel reality.
Perex:
Volby 2025 nejsou přelom, ale úleva.
Proruská linka narazila, Motoristé si vzali zapomenuté konzervativce
a slepenec ANO+SPD+MOTORISTÉ teď musí ukázat, že umí řídit i stát, nejen hněv.
I. „Historické vítězství“, které nebylo
Počítání hlasů bylo sotva hotové a Andrej Babiš už stál před kamerami.
„Historické vítězství,“ znělo z tiskovky i plakátů.
Jenže historik by k tomu připsal poznámku pod čarou:
Mirek Topolánek měl v roce 2006 víc procent i víc mandátů.
„To Babiše i Klause musí štvát. Topol pořád drží rekord,“ poznamenává politolog Martin Schmarz.
Ten rozdíl není jen v číslech, ale v době.
Tehdy se pravice uměla spojit – dnes se spíš tříští o vlastní ego.
II. Slepenec z negace
Nová vláda ANO + SPD + Motoristé podle Schmarze drží pohromadě hlavně „nenávistí k těm, co vládli před nimi“.
Populistický mix, kde se potkává Babišův pragmatismus s Okamurovou nostalgií a Turkovým testosteronovým marketingem.
Programově prázdné, ideově rozbité, společensky nevyzpytatelné.
„Tohle není vláda spojená vizí, ale negací,“ říká Schmarz.
Člověk má dojem, že nemluví o politice, ale o chemickém pokusu, který může kdykoli bouchnout.
III. Motoristé: z garáže na dálnici
Příběh Motoristů je malá studie zázraku i oportunismu.
Šest týdnů před volbami otočili kampaň – stáhli Turka, přestali mluvit o „míru s Putinem“ a začali o „drahé naftě“.
Voliči to ocenili. SPD oslabila, Motoristé vyletěli.
„Ze 380 tisíc voličů jich 140 tisíc předtím vůbec nechodilo volit,“ říká Schmarz.
Noví, zklamaní, nebo prostě zapomenutí.
Místa, kde dřív měla kancelář ODS, dnes okupují billboardy s motorkou a levným benzínem.
IV. Pravice, která zapomněla na „béčko“
Koalice SPOLU podle Schmarze udělala chybu:
„Řekli A – zastavíme Rusko, ale neřekli B – zastavíme populisty.“
Bez ekonomického programu, bez vize pro živnostníky a okresy.
Dobře pro svědomí, špatně pro volby.
ODS se tak vyprázdnila o vlastní voliče — ty, kteří kdysi jezdili v oktávce s logem firmy na dveřích a dnes poslouchají Turka.
V. Konečná, Okamura a Putinův stůl
„Putin má v českém parlamentu 15 poslanců a ani ty nemá jisté,“ říká Schmarz.
Komunistická Konečná je pryč, SPD ztratila dech.
Poprvé po letech se proruská linka nevyplatila.
Země si nevybrala smyk – jen ostrou zatáčku.
A to je, v dnešní Evropě, pořád vítězství rozumu nad křikem.
VI. Návrat impéria
„Andrej Babiš si vybere odborníky z Agrofertu a SPD přesvědčí, že to jsou jejich lidé,“ říká Schmarz.
Volební vítězství ANO tak není změna režimu, ale návrat majitele podniku.
Politika se znovu privatizuje – ne zákonem, ale zvyklostí.
Kdo kontroluje tabulky, bude řídit i stát.
VII. Motoristé jako dekorace
Schmarz se netají skepsí:
„Jsem skeptický, jaké postavení budou mít Motoristé a SPD. Všechno bude podřízeno Babišovu aparátu.“
Motoristé slibovali čerstvý vzduch, ale brzo zjistí, že jsou jen logem na Babišově dodávce.
„Bude vládnout s Agrofertem,“ říká Schmarz. „A ostatní mu to podepíšou.“
VIII. Média v ohrožení
Schmarz, jeden z mluvčích televizní vzpoury před pětadvaceti lety, připomíná:
„Tehdy šlo o to, aby se televize nestala nástrojem politiky.“
Dnes se karta obrací.
„Nastupující koalice chce televizi postátnit a podřídit politické moci,“ varuje.
Jenže tentokrát už to nevzbuzuje hněv.
„Nejsou emoce, protože chybí společný prostor, kde by lidé sdíleli různé názory.“
Česká televize už není symbolem svobody, ale zrcadlem apatie.
A když se apatie spojí s mocí, vznikne ticho — přesně to, co moc potřebuje.
IX. Svoboda, která ztrácí publikum
„Hlavní riziko pro svobodu slova dnes není cenzura, ale lhostejnost,“ říká Schmarz.
Lidé už nevěří, že informace mohou něco změnit.
Když přijdou nové daně nebo zásahy do médií, přejdou to mávnutím ruky: „však oni jsou všichni stejní.“
Tohle „všichni stejní“ je největší výhra Babišova systému.
Protože když se všechno relativizuje, vítězí ten, kdo má největší aparát.
X. Velká koalice jako pojistka
Schmarz tu myšlenku opakuje roky:
„Kdyby šlo o přežití státu, ANO a SPOLU by musely spolupracovat.“
Ne jako ideál, ale jako nouzový plán.
„Politika je volba nejlepšího ze špatných řešení,“ říká.
A v zemi, kde se každý radši pohádá o ideál, je to vlastně docela realistický program.
XI. Závěr: Politika jako řemeslo odhadu
Z rozhovoru zůstává jedna věta:
„Politika je řemeslo načasování a odhadu. To, co platilo včera, dnes už neplatí.“
Česko zatím zatáčku vybralo.
Ale volant se pořád třese.
🕯️
„Na volantu teď sedí tři různí řidiči – a ani jeden z nich neumí číst mapu.
A přesto, někde mezi okresní pumpou a Strakovkou, se dá doufat, že aspoň nepojedou proti směru.“
jak to vidíte vy:
